Blood Ceremony - The Eldritch Dark (2013)

04.04.2016 Psychedelic Rider | #

Kanadské kvarteto z Toronta stále představuje zajímavě neotesaný sound čerpající z žánru čarodějnických příběhů. Nutili vás rodiče hrát na příčnou flétnu, ale klasika vás nikdy nebrala? Možná tohle potkalo i frontwomen Alii O’rien, která si po vzoru Jetro Tull snad v každé písni vystřihne menší flétnické sólo. Třetí album The Eldritch Dark vychází stejně jako u mateřského labelu Rise Above Recors, tak i v té době spřáteleného amerického Metal Blade.

The Eldritch Dark obsahuje různorodou směsici stylů. Můžete tak v průběhu poslechu čekat přechody od renesanční syrovosti, přes blues, psychedelický folk až po v tomto žánru obligátní sabbatovské riffy. Otevírák "Witchwood" představuje klasiku Blood Ceremony, na kterou jsme již zvyklí z předchozích alb. Černá magie, les a tajemno jako na hradě v Karpatech. Spojení hamondek a sedmdesátkového rocku je vždy zárukou kvality.

Album v kratším časovém úseku poslouchám už asi po čtvrté a stále objevuji cosi nového. Na první poslech vás nejvíce zaujmou hity "Goodbye Geminy", díky jejichž klipu na youtube jsem k tvorbě Blood Ceremony blíže přičichl, nebo “Lord Summerisle”. „Lord Summerisle“ začíná jako typická sabbatovská intrumentálka à la "Orchid" či "Embryo" ale vyvine se z ní klasická folkařina. Alia v tomto songu tvoří pouze doprovod a hlavního břemene se ujme basák Lucas Gadke. Lucas je v tomto směru jejím tvůrcem a píseň zpracoval jakožto poctu filmu The Wicker Man (Proutěný muž, režie: Robin Hardy). Domnívám se, že Blood Ceremony, tak i jejich desku The Eldritch Dark již můžeme směle zařadit ke klasice současného Occult Rocku.

Psychedelic Rider
>> odkaz

reagovat

18.01.2015 Voytus | #

The Eldritch Dark bylo první album, které jsem od Blood Ceremony slyšel, tedy začnu právě od něj. Jak to v dnešní době sociálních sítí bývá, skupinu jsem objevil prostřednictvím facebooku a okamžitě jsem zbystřil. V době, kdy se v podstatě kašle na trendy a mainstream produkuje jednu rychlokvašku za druhou, kde kdo si hraje, co chce a sem tam má štěstí, že to taky někdo uslyší. V globále nejsou Blood Ceremony totiž ničím jiným, než další partou, co se rozhodla hrát po staru, poctivě. S kytarou, basou a bicíma. Hutně, až třeba po Sabbathovsku. Jenže namísto Ozzyho před mikrofon postavili černovlasou divoženku Aliu O'Brien, která nejen, že parádně válí na hammondy, ale také stírá příčnou flétnu, jako Ian Anderson zamlada. A se zpěvem se nemazlí, zpívá přirozeně, bez příkras. I hudba je taková. Jako byste vzali do studia Jethro Tull a Black Sabbath a počkali, co z toho vznikne.

Desku otevírá průrazný kytarový riff, ke kterému se připojí baskytara a bicí a rázem Vás přenese někam do počátku 70. let. Hutná riffařina po několika opakováních přejde do krátké mezihry na varhany a la Jon Lord na začátku In Rock, a pak se do toho znovu opře i rytmika. Temný kytarový motiv je dokonalým podkladem pro text, který vcelku obligátně začíná slovy "Black magic has risen in Witchwood....". Přes veškerou temnotu je píseň melodická, hlavní vokál je podporován druhým hlasem, refrén se hned zaryje do hlavy. Pomalý čtyřdobý rytmus je občas vystřídán třídobou mezihrou, které kraluje zlověstný motiv na varhany. Povinně dojde i na kytarové a varhanní sólo, členitá stuktura čítá i nějaké to zklidnění, bridge, dejme tomu. Úplně na konci do sabbatovského boogie vlítne divoká flétna a jen, co si odbyde sólo, tak riffuje společně s kytarou. Extáze už na začátku alba.

Goodbye Gemini bylo to první, co jsem slyšel. Z ticha se vynořuje motiv na flétnu, postupně za asistence baskytary sílí, až se do toho opřou zase všichni. Další melodická věc, která chytí a nepustí. Refrén si možno zpívat hned napoprvé: "Goodbye Gemini, now sleep - your dreams, my sorcery, Goodbye Gemini, now sleep - and forget all you see....". Co do formy je o dost jednodušší, než úvodní skladba, možná proto byla vybrána jako singl.

Lord Summerisle se může zdát být nezvyklou písní, ovšem skupina se netají i folkovými vlivy. Je to asi takové, jako když na jistém velmi známém albu následuje po dvou nářezech píseň Planet Caravan. Pěvecký part tu přebírá baskytarista Lucas Gadke, Alia jen dotváří náladu ve druhém hlase. Tato křehká balada v sobě nese jméno jedné z hlavních postav filmu The Wicker Man a je skvělým balzámem pro uši.

Ballad of the Weird Sisters už je zase hutným, potemnělým útvarem. A to i přesto, že se tu objevují housle. Však má skladba v sobě ukrytou jednoduchou folkovou linku a vypráví příběh o čarodějnicích, které se pokoušely otrávit hrdinku písně a jejího druha po návratu z dalekých cest. V pravidelných intervalech se mezi slokami připojuje flétna, vyhrávající téměř skočnou melodii a nebo podporující tvrdé kytarové riffy.

Eldritch Dark s hororovou atmosféru pokračuje v náladě nastolené předešlým songem. Stoupající kytarovo-klávesový motiv střídají disonantní pasáže, rytmické zvraty opět směřují od pomalého valení až k tvrdému boogie, při kterém nelze neházet hlavou do rytmu.

Drawing Down the Moon je naopak dalším lehčím kouskem s jasnou, čitelnou melodií a ne tak děsivou atmosférou, byť ve druhé půli následuje úderný refrén. Vedle Goodbye Gemini co do struktury nejpřímočařejší věc.

Faunus je krátká instrumentálka, takový klid před bouří, předěl před závěrečnou hymnou The Magician. Tu otevírá kytarová vybrnkávačka, kterou postupně přebírá zbytek kapely. Už asi po minutě následuje první zvrat do mého oblíbeného sedmičtvrťového rytmu, ve kterém už pak jedou i sloky. A zase jeden chytlavý refrén: "My name is Haddo and my will remains, To see this world away, Before another day". Po nějakém tom hutném riffování následuje tichá mezihra na hammondky a skladbu uzavírá pomalý, temný motiv, přesně v duchu starého dobrého hard rocku 70. let, aby nakonec jen vybrnkávání na baskytaru ukončilo třetí, zatím žánrově nejrozmanitější a kompozičně nejdotaženější album této kanadské party, která si podle mého zaslouží pozornost. I přes veškerá přirovnávání, které jsem použil, je totiž jejich hudba originální a nápaditá.

Po přibližně roce s touto deskou, kterou jsem pořídil na červeném vynilu, a která mě nepřestává bavit, nemůžu jinak, než za plný počet. A při vzpomínce na loňský koncert na Sedmičce a pokec se členy nutno zmínit, že jsou též výbornou koncertní kapelou, která umí dát písním nové nápady a vychytávky v aranžích. Dopoučuji!
reagovat

zdenek2512 @ 18.01.2015 18:07:16
Ahoj Vojto, diky za upozorněni na kapelu, kde zpívá ženská. Ženy v rocku mě hodně zajímají. Zároveň se mi líbí i to jak si desku popsal. :-). Pouze na okraj vinyl je správně :-).

Voytus @ 18.01.2015 19:18:56
Zdenku diky za reakci. Jen nevim, zda to bude Tvuj salek caje. Necekej nic alternativniho, ani vylozene objevneho. Plny pocet ode me dostali predevsim proto, ze material na albu povazuji za zdarily a vyvazeny. Hraji, to co je bavi, necitim tam zadny kalkul nebo tlak zvenci. Snazil jsem se co nejverneji napsat, jak to album slysim. A pak, moc materialu o nich v cestine neni. Snad casem.

Jardo @ 18.01.2015 20:37:54
Voytus, vrátil si sa k písaniu recenzií? To je super! Teším sa na ďalšie.

Voytus @ 19.01.2015 13:59:50
Jardo: Vrátil - doufám, že jo. Chystal jsem se už dlouho. Je to všechno o čase. Navíc se chci věnovat novým nahrávkám a to je trochu něco jiného, než psát o starých deskách, které mám dobře zažité. Rád bych se dostal alespoň na jednu recenzi týdně. Ale nemůžu nic zaručit. Tak jako tak, pořád tady nějakým způsobem funguji, i když kolikrát dělám věci, které nejsou až tak vidět - doplňuji své profily, přidávám alba, zpřehledňuji a opravuji co se dá (viz. diskografie Pearl Jam).

zdenek2512 @ 19.01.2015 14:07:56
Ahoj Vojto, pustil jsem si něco na youtube a ta flétna tam pasuje. Není to přesně to co poslouchám, ale dovedu si představit, že si to pustím. koupil jsem si Black Spiders to je taky taková tvrdá kapela, ale z Anglie. Co se týká ženských v tvrdém rocku tak mě oslovila skupina Red Masque. Z těch japonských kapel bych ti jako kytaristovi doporučil Korekyojinn, nebo Altered States, obě dvě jsou na progarchives.

zdenek2512 @ 19.01.2015 14:10:18
Jinak tohle je pěkně temnej song

>> odkaz

Voytus @ 19.01.2015 14:34:52
Zdeněk: Ještě loni byla na youtube všechna tři alba, ale tipuju, že vydavatel bedlivě hlídá. Ale je tam dost koncertních záznamů, které jsou slušně natočené. Ty další dvě desky budu muset nakonec koupit na CD, na vinyly jsem nenarazil. Čtvrté album by jim mělo vyjít letos, podle toho, co mi říkali.

Black Spiders zkusím, to by mohlo být něco pro mě. Do těch japonských interpretů jsem nějak neproniknul. Oslovili mě Mono a ze starých Flower Travellin' Band. Ovšem takový ten noise a drone atd. není nic pro mě, jsem melodik. Ale dám jim třeba ještě šanci.

PaloM @ 19.01.2015 14:47:05
Voytus, aby nedošlo k omylu - reaguješ na zdenek2512.
Zdeněk na Progboarde je diametrálne odlišný človek.

zdenek2512 @ 19.01.2015 14:52:05
Vojto, tuhle desku mají i na vinylu a kdyby byla zajímavá cena tak si ji koupím. Flower Travelin Band mám tu desku Satori, na tu dobu zajímavé. Jestli máš rád King Crimson tak vyzkoušej Bi Kyo Ran.

>> odkaz

Voytus @ 19.01.2015 15:51:32
PaloM: Já vím :-). Jen myslím, že i jméno postačí.

zdenek2512 @ 19.01.2015 18:17:54
Vojto, ty Mono neznám, ale jejich první album vydal Tzadik, to je záruka kvality. Zkusím si to někde poslechnout, podle popisu by to nemuselo byt špatné. Diky :-)

Petr87 @ 19.01.2015 18:43:06
Mono je výborná skupina.. Takový atmosférický post-rock.
Vlastním od nich zatím jedinou desku s názvem Hymn to the Immortal Wind...
>> odkaz

Voytus @ 21.01.2015 16:10:59
Hymn to Immortal Wind bylo první album, které jsem od nich slyšel. Jinak, v post-rocku (či post-metalu) se teprve rozkoukávám, či spíše jsem se o něj zatím jen tak zlehka otřel (Tides from Nebula, Mogwai, Agalloch - ale ti mě přijdou spíš folk-metaloví, Isis a Neurosis - ale ty znám déle, kámoš, co mi tuhle hudbu pouštěl, tomu tenkrát bez rozdílu říkal "emo". Jenže to bylo kolem roku 2003-2004 a ono "emo" nebylo tak provařené, jako za krátkou dobu poté. Tahal tyhle věci od Míry Pátého z Day After Records a ukázal mi dost zajímavých věcí - dál třeba Mars Volta, Elliott, Dismemberment Plan, Engine Down, Lvmen...abych uvedl alespoň ty, které dnes mám ve sbírce na CD i LP, a kteří mi zůstali až do dneěních dnů).

zdenek2512 @ 21.01.2015 16:51:11
Vojto, kamarád ma na skladě jejich první album od Tzadiku, koukal jsem, že tam hraje na basu ženská. Nechám si to poslat na test, co jsem si pouštěl z YouTubetak bylo celkem klidný. Od Neurosis mám Enemy Of The Sun a to album s Jarboe, to je vynikající, doporucuju. Mono i Mogwai jsou bez vokálů. Podle progarchives patří do tým škatule i Swans, ale ty dělají neco trochu jiného, mimochodem budou na Colors.

Voytus @ 21.01.2015 16:59:46
Mono je taková vyklidněná hudba, nečekej nic jiného. Zjišťuji, že do té post-rockové škatule se vejde kde co. Swans jsem zatím moc nedal. První alba mě neoslovily, to bylo spíš utrpení pro uši melodika, novější tvorba zdá se být stravitelnější. Na Colours se chystám i letos, čistě ze zvědavosti bych je asi skouknul.

Ještě jsem zapomněl na Alcest, což je taková francouzská melancholie, ti mě také chytli - hudební doprovod k podzimu nebo zimě, jak vyšitý.

zdenek2512 @ 21.01.2015 17:22:20
The Seer a To Be Kind, to jsou úplně jiný desky nez Filth nebo Cop. Hodně melodické je jejich album Burning World. Já mám hodně rad Sonic Youth, ale nevím do jaký je dat škatule. :-). Ty Mono si určitě koupím.