Judith - @ 16.02.2023 | #

The Last Ship má ve Stingově diskografii zvláštní postavení a význam. Je to album, u kterého je pro plné porozumění dobré znát souvislosti, a právě ty chci nabídnout. Původní záměr byl stručně popsat okolnosti vzniku, čistě jen proto, aby tady byly k dispozici. Ale protože mi jistá pisatelská hrdost nechtěla dovolit, abych si desku pro tento účel pustila jen tak zběžně, začala jsem ji poslouchat pozorněji, opakovaně... a po pár dnech se do ní zamilovala. Výslednou podobu považuji z důvodů, které vysvětlím, přece jen za trochu problematickou, takže v hodnocení se budu držet při zdi, milovníkům Stinga by ale The Last Ship neměla uniknout.

Rodák z Wallsendu, města ležícího poblíž Newcastlu na řece Tyne (to bude důležité) žil svůj sen o životě rockové hvězdy, až jednoho dne - jak to sám vyjádřil - "písně přestaly přicházet". Měsíce tvůrčího bloku se změnily v roky a najednou to bylo deset let. V nich vyšlo album interpretací renesanční hudby, vánoční deska převážně lidových písní, album symfonických úprav starších hitů... "Třeba mi zkrátka došly nápady," přemítal Sting. "Možná už jsem o sobě prostě řekl všechno." A tak se rozhodl psát o jiných a pro jiné. O lidech, mezi kterými vyrostl. O loděnici stojící přímo na konci ulice, kde prožil dětství. Začal skládat muzikál a šlo mu to najednou samo - tuto fázi tvůrčího procesu popsal slovy "projectile vomiting", což je fráze opisující velmi razantní zvracení.

Než byl muzikál poprvé uveden (v roce 2014 v Chicagu a na Broadwayi), proběhl v New Yorku koncertní večer, který je zachycený na DVD The Last Ship: Live At The Public Theater (2014) a dá se s trochou štěstí najít i online. Sting tu se čtrnáctičlenným doprovodem včetně malého mužského sboru a dvou dalších zpěváků-sólistů předvedl výběr skladeb chystaného kusu a také pár těch, které se na jeviště nedostaly ("v muzikálu bojuje každá píseň a každá postava o holý život," glosoval to v průvodním slovu).

Do muzikálu byly na druhou stranu zahrnuty jeho starší skladby All This Time a When We Dance. Dodejme, že muzikál nebyl při prvním uvedení v USA příliš úspěšný, později se ale vedle britského (2016) dočkal také amerického turné (2020); v roce 2019 jej pod názvem Poslední loď nastudovalo Městské divadlo v Brně.

Ačkoli je tedy album, o kterém tady mluvíme (ještě jste se neztratili? prima!), ze zmíněných projektů chronologicky nejstarší, vyšlo už v září 2013, prakticky jde o výběr z dramatického kusu vedený patrně snahou překlopit všechnu tu námahu nebo přesněji to, co lze, také ve standardní albovou položku diskografie. Nejedná se o rockové album. Doprovod je z velké části akustický, nechybí v něm housle a dudy. Skladby jsou zhusta inspirované lidovými baladami, ale také náboženskými, pracovními či hospodskými písněmi.

Byly psány pro určité role, z nichž se v albové podobě někdy realizovala jen část - například koncertní a jevištní duet Practical Arrangement tady má pouze podobu mužského partu, tedy jakéhosi milostného návrhu (jde tu o nabídku partnerství z rozumu, praktického řešení pro dvě osamělé duše, které by se mohly dělit o starosti a třeba se do sebe časem i zamilovat), až příliš komorně působí i halekačka What Have We Got?, v níž hostuje Jimmy Nail, který vystupoval také v koncertní a jevištní verzi. Protože dílo zachycuje život řady postav a svým způsobem celého města, je tematický rozptyl dosti široký, ale zároveň svým způsobem konvenční: návrat ztraceného syna, milostný příběh, smrt...

Z těchto velkých témat se stala klišé právě proto, že jsou velká a univerzální. A tady nastupuje největší deviza alba: Stingův pěvecký přednes. Není tak výrazově dramatický jako při koncertním provedení (vážně si to na YouTube najděte), ale je o to procítěnější. "Když píšete o druhých, prozradíte toho o sobě někdy víc, než si myslíte," řekl Sting. Netají se tím, že například skladba Dead Man's Boots o vzpurném synkovi, který nechce pochopit, že to s ním jeho otec myslí dobře, a touží po jiném životě, je inspirovaná vlastní zkušeností. "Dřív umřeš, než na tohle přistoupím", vmete mu na závěr do tváře a je to mrazivě doslovné.

Metafora "všichni jsme na jedné lodi" byla v původním záměru využitá také pro akcentování sociálního rozměru dělnické práce (dramatická situace se točí kolem hrozícího uzavření loděnice, což by v podstatě znamenalo smrt městečka), nepřímo vystihuje paradox, kdy se nejlepší britské schopnosti, materiál a síly napínají k tomu dostat se z Británie pryč, za moře, a má i obecnější existenciální rozměr. V závěrečné skladbě na pomyslnou poslední loď spěchá nastoupit královna, dalajláma a řada dalších významných osobností, bez zavazadel a bez lístku.

Sting vytvořil příběhové album, kterému nechybí poezie slovní ani hudební. Zpívá o životních danostech, peripetiích a také o podivném spodním proudu, který pod povrchem viditelných věcí ovládá naše životy, probouzí nečekané touhy. Dám mu na závěr ještě jednou slovo:

"Když se pouštěla na vodu obzvlášť velká loď, přijel ji pokřtít někdo významný. A tak jsem se jednoho dne ocitnul v nedělním oblečku a s vlajkou v ruce u silnice, kudy projížděla královna matka. To byla velká věc; není to tak dávno, co se rodiče snažili, aby se jejich nemocné děti dotkly lemu královského roucha ve víře, že je to uzdraví. Mával jsem - a ona mi zamávala zpátky. Viděla mě. Vybrala si mě! Mával jsem o to víc a pak auto zmizelo z dohledu. Z ničeho mě to nevyléčilo, naopak. Nakazilo mě to. Toho dne jsem si jasně uvědomil, že nechci být tady, na téhle ulici. Nechci skončit jako lidé, kteří pracují v loděnici. Chci být v tom autě!"

Antony @ 17.02.2023 10:15:06 | #
Mr. Sting je dobrej kořeň, poslouchám jej rád a často. Ale! Výhradně tvorbu do roku 1999. To znamená 6 studiovek a jedno EP, vše vynikající. Pak nastal zlom a vše šlo do háje zelenýho.
V roce 2003 jsem si objednal jeho tehdejší novinku Sacred Love rovnou z Japonska. Digipak po pár týdnech čekání přišel a hurá do poslechu. Šok jaxviňa, hnus, flus, nedalo se to poslouchat. Albu jsem dal spoustu šancí, ale bylo to pořád horší, pak šlo pryč. Ohavný zvuk, trendy tupá muzika, to fakt nešlo.
V recenzi zmíněný propad tvůrčí invence byl znát už tehdy a pro moje uši trvá dodnes. Následně plodil nesmyslná alba s vycpávkami, jež svým obsahem potápění na umělecké dno mocně dokreslují. Pak vychází zde recenzované skazka o poslední lodi, což musel bejt Titanic, neboť muzika i nadále klesá do rozbředlého bahna.
Pak se údajně probral a vrátil se k rockové tvorbě. Kecy. Jeho tzv. rocková alba vyšla od tohodle Hausbótu dvě a obě stojí za starou belu. Ale neopomenul je proložit dalšími bídnými rozemletostmi z recyklovaných songů a reggae polívkou s čísílkama.
Takže, pan Bodadlo bejval dobrej, ale pramen jeho žahavé energie vyschnul již před čtvrtstoletím. Není za co se stydět, udělal toho i tak dost, jen by měl sebrat odvahu, aby si to přiznal.