Reakce na recenzi:

Bejvalej poloblb - @ 22.12.2018

Deska s kovbojskými botami na obalu nemůže být špatná! Začínáme pěkně zlehka něčím na rozehřátí a tak na nás Dan Huff vysype kytarové intro jak z partesu. "Ohhh, Go" a do uší se Vám opře nacinkaná vyhrávka úvodní kompozice. Nevýrazné syntezátory na pozadí doplněné vysokými bubínky vezou první refrén plný duchaplných myšlenek o víře v sebe sama i své blízké. Následující sympatická položka s edgeovskou kytarou, bublající basou a k dokonalosti vyladěným refrénem mě přivádí na myšlenku, koho že mi ten sympatický zpěvák připomíná? Třetí zářez obstarává notně zatěžkaný kytarový riff nesoucí uvolněnou sloku s lougrammovským projevem zpěváka a schyluje se k velkému divadlu. To se skrývá pod číslem čtyři. Prvotřídní power balada stojící na božsky vyklenutém refrénu podepřeném andělskými sbory. Skladba se dělí o pomyslné první místo mého soukromého žebříčku balad se Save Your Love a Heartbreak Station. Jaký je ten Váš?

Pátá píseň staví na strojovém středním tempu, přesné base a vynikajících sborových vokálech. Rozvrkočená šestka pokračuje v nastoleném trendu se sbory podpořenými výraznými bicími a zabalenými v ukázkové produkci osmdesátkového pomp rocku. Šťastná sedmička dává opět vzpomenout na mistra Grammatica a šikovné ruce páně Huffovy. Pod číslem osm leží rozvážná na baskytaře stojící bluesová věc gradující do neotřelého refrénu opět za výrazného přispění sborových vokálů. Luskání prsty a našlápnutý riff uvádí v život devátou vypalovačku, reprezentující opět to nejlepší, co lze v daném žánru dosáhnout. Čas na druhou baladu na desátém místě se může jevit jako bláznoství po dokonalé čtyřce. Ovšem pozor! Jednoduchý refrén o pár tónech se Vám zavrtá do mozku na hodně dlouho a budete si ho notovat ještě za pár let. Na to se můžete spolehnout. Poslední rychlovka opět vystavuje na obdiv sehranost kapely a hlavně Huffovu geniální kytarovou hru.

Debut Poslední z uprchlíků dopadl nadmíru dobře a ukázal pár věcí. Zejména schopnost napsat skvostnou stylovou skladbu v žánru, který byl v roce 1989 už hojně vytěžen a na ústupu. Každé místo je obsazeno výtečným muzikantem a kapela šlape jak dobře namazaný stroj. Dan Huff je víc než obstojný zpěvák s obrovskou dávkou charismatu v hlase a především je famózní kytarista sloužící songu a nehonící si ego nesmyslnými vyhrávkami. Očekávání před následující deskou jsou vysoká.

Začátek desky perfektní, prostředek jel lehce na autopilota, i když pořád v nadprůměru a konec opět na vysoké úrovni. Procentuální hodnocení 80%