Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 25.08.2019

V půli devadesátek kulminovala vlna elektro industriálních a EBM sebranek typu KMFDM, Ministry, Skinny Puppy, Marilyn Manson a podobných divočin. Každá kapela měla trochu jiný recept, jak zaujmout své fandy a plnými doušky využívala ke zhutnění svého projevu metalického zvuku kytar.

Do tehdy uzavřeného a poněkud konzervativního světa thrash, death, hardcore metalu však reciproční průnik elektronických zvuků probíhal v té době jen velmi okrajově. Jedním z průkopníků byla i americká kapela Fear Factory, která za pomoci vizionářského studiového technika a hudebníka Rhyse Fulbera (Front Line Assembly), který je inspiroval a nahrál klávesy do skladeb k velké nelibosti producenta Colina Richardsona.

Zpěvák Burton C. Bell déle inovativně ve většině skladeb zabudoval melodické refrény či pasáže, android nazvaný Raymond Herrera vyprodukoval rytmický podklad nerozeznatelný od stroje a drtivou, mnohokrát vrstvenou thrash kytaru a basu dodal Dino Cazares.

Výsledkem je industriálně laděný thrash metal ozvláštněný klávesy a různými elektronickými ruchy, který spolu s kontrastně melodickým zpěvem způsobil v tomto stylu malou revoluci.

Nejzářivějším příkladem této kombinace jsou fláky Self Bias Resistor, Replica nebo Pisschrist. Přímočarou napalmovou apokalypsou přináší New Breed a H.K (Hunter Killer). Zcela mimo kategorie je nádherná elektrometalová symfonie trvající skoro deset minut.

Z dnešního pohledu vidím i pár menších nedostatků. Třeba zařazení coveru Dog Day Sunrise od slavných elektro industriálních pionýrů Head of David, kde zpěvák čistě zpívá. Chápu, že firma chtěla něco jemnějšího, co by mohla použít na singl, ale mě tam ta skladba nesedí. Body Hammer a Flashpoint mi přijdou méně nápadité a jejich vyřazení by snížilo pocit recyklace zavedeného modelu a zkrátilo trochu přepálenou stopáž 56 minut.

Závěrem : na rok 1995 pionýrské dílo elektro industriálního metalu s naprosto přepychovým zvukem a bezkonkurečně naostřeným a hutným zvukem kytar, kterému v té době dovedla konkurovat maximálně tak Pantera. Ta však postrádala onen nezaměnitelný progresivní scifi zvuk skloubený s melodickými pasážemi.

Ač poslech podobných kapel není v současné době u mě častým jevem, tak podobné milníky, které přinesly něco nového a neotřelého plně uznávám a jednou za čas s chutí poslechnu.