Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 10.02.2017

Třetí deska po změně režimu se Puhdys povedla. Odstranili jednotlivé rozdíly ve zvuku, způsobené tím, že nahrávky předchozích desek vznikaly převážně odděleně ve studiích Dietera Birra a Petera Meyera a nedošlo k řádnému masteringu. Nyní se veškerý materiál dovezl do Dierks studia u Pullheimu (jo tam, co vznikly veškeré zásadní desky Scorpions či Accept) a vše se mixovalo a vše potřebné dohrávalo. Čím déle se nahrávalo, tím se více se zapojovali do proesu vzniku písní věhlasní studioví hudebníci, proto jsem se zhrozil, že je na desce uvedeno spoluautorství u poloviny skladeb mě neznámých muzikantů.
Co se týče zvuku, určitě nejlépe vyprodukovaná deska Puhdys, sound světové úrovně. I obsahově je deska vyvážená, svěží pop rockově odsýpající songy se poctivě střídají s pomalejšími kousky v akustičtějším aranžmá. Řekl bych, že z 70% skladeb by šlo nasadit do rádia a byly by to hity. Já však cítím, že ta přemíra muzikantů naředila zvuk Puhdys a v několika písních ztrácí kapela svůj "ksicht". Přes všechny připomínky se tato deska stala jejich porevoluční nejprodávanější deskou.

Bohužel, tato deska byla labutí písní pro zakládajícího člena kapely, basistu a organizátora Harryho Jeske, kterého již dlouho trápila nemoc muzikantů - pískot v uchu.
Myslím si, že nemá čeho litovat - po neustálých šňůrách s kapelou se oženil s o 30 let mladší ženou a odstěhoval se na ostrov na Filipínách. Jeho prosluněné fotky pod palmami za každého ročního období v kraťasech mi vždy zvednou náladu. Takto bych si také představoval důchod. :-)