Reakce na recenzi:

Snake - @ 06.09.2015

CD BMG Japan /2005/ BVCM-37584

Italská beatová skupina I Dik Dik sklízela největší slávu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Z počátku byla ovlivněna především hudbou a vizáží The Beatles, nějakou dobu spolupracovala s popovou star Lucianem Battistim a pak přišel Woodstock v šedesátém osmém. Stejně jako jiné kapely i ona však musela z kraje sedmé dekády čelit progressive rockové tsunami, která se tou dobou hnala apeninským poloostrovem. I Dik Dik se v rychlosti přizpůsobili novým trendům a v roce 1972 natočili výborné album Suite per una donna assolutamente relativa. Rád bych vám ho v krátkosti představil :

11 skladeb, necelých 41 minut symfonického a melodramatického art rocku. Album je koncepční, skladby na sebe plynule navazují a některá témata a melodie se v průběhu přehrávání opakují. Metaforické texty Herberta Paganiho skládají poklonu té něžnější části lidského pokolení, s čímž zrovna nekoresponduje trochu "uhozený" obal desky, který navrhl Caesar Monti. Poněkud obměněný motiv z obálky je však ukryt i uvnitř skládací mini vinyl repliky a teprve tady pochopíme autorův záměr a smysl pro humor.

Sound je pěkně "zahuštěný", vyloženě klávesový a nahrávka tak zní velmi symfonicky. Kromě obligátního piana a Hammond organu tu uslyšíme Moog, Mellotron, clavinet, nebo cembalo. Doprovodná kytara je především akustická, bicí relativně jednoduché, vokály jemné - pochopitelně v italštině - a rozhodně neruší. Písničky jsou vesměs pomalejší, mají kolem čtyř minut a celá kolekce je vzácně vyrovnaná. Hledat tady nějaký vrchol, ale i vyložený propadák je počertech těžké. Vypíchnul bych tedy hlavně patetický monument La Cattedrale Dell´amore, chytlavý kvapík Le Gambe, nebo pěkně melodickou Monti E Valli.

Album komerčně propadlo. Starým fanouškům posun k art rocku zrovna nevoněl a rockeři nad ním ohrnuli nos. I Dik Dik tedy otočili kormidlem a namířili si to znovu do mělkých vod pop music...

Opravdovým milníkům žánru se deska Suite per una donna assolutamente relativa nevyrovná, to je bez debat. Viděl bych to na tři a půl, ale za pěknou reedici a výborný zvuk to skóre zarovnám nahoru.