Reakce na recenzi:

Snake - @ 14.10.2015

CD Polydor /2010/ 273 815-0

Se svou třetí deskou už Earth & Fire zas tolik nechvátali. Koncepční album Atlantis vyšlo v roce 1973 a od přelomového Song of the Marching Children jej tak dělily zhruba dva roky.

Sestava zůstala stejná, muzika taky. Obě desky vznikly dokonce podle shodného vzorečku, tzn. titulní dlouhá suita na jedné straně původní vinylové desky, zbytek materiálu ve formě několika kratších skladeb na straně druhé. U tohoto alba došlo jen k výměně pořadí. Suita Atlantis zabrala stranu A, dalších pět kousků pak stranu B.

Pořád je to prvotřídní a vysoce melodický symfonický rock, ale i po několika důkladných ochutnávkách ve mě zůstává pocit déjà vu a jisté stagnace. Jako kdyby skupina vsadila na jednou osvědčený koncept a bála se pohnout z místa. Především v úvodní skládance Atlantis na mě některé pasáže působí poněkud bezradně.

Můj trochu rozpačitý dojem z první strany desky však notně vylepšuje pokračování na straně druhé. Úvodní jednoduchý, leč neskutečně chytlavý crossover sympho progu a pop music Maybe tomorrow, maybe tonight je totiž vskutku výborný. Á propos, právě skladba Maybe tomorrow, maybe tonight se stala dalším velkým hitem skupiny, v holandské Top 40 vystoupala až na třetí příčku a vydělala nějaké ty žluťásky navíc. Protože o ty jde vždy až v první řadě...

Interlude je krátkou, podivně useknutou instrumentálkou a po ní přichází druhý z vrcholů desky, hypnotická, tíživá a temná Fanfare. Zpěvačka Jerney Kaagman tady podává skvělý výkon a z mellotronových ploch v závěru skladby skutečně mrazí. Další výborná instrumentálka Theme from Atlantis je hlavním motivem úvodní suity a dělá takovou pomyslnou tečku za celým albem. Tečkou skutečnou je pak semiakustická balada Love please close the door.

Vrcholy :

Fanfare (mellotronové plochy jsou tady skutečně mrazivé. Každému milovníkovi tohoto originálního nástroje doporučuji skladbu si najít a poslechnout)

Theme from Atlantis
Maybe tomorrow, maybe tonight

Album Atlantis sice nedosahuje kvalit svého předchůdce, ale pořád ještě je velmi dobré a neudělá ostudu v žádné prog rockové sbírce. Slabší čtyři.