Earth & Fire - Atlantis (1973)
01. Atlantis (16:21)
...a) Prelude - 0:53
...b) Prologue (don't know) - 3:19
...c) The rise and fall (under a cloudy sky) - 2:41
...d) Theme of Atlantis - 3:40
...e) The threat (suddenly) - 2:10
...f) Destruction (rumbling from inside the Earth) - 2:57
...g) Epilogue (don't know) - 0:41
02. Maybe tomorrow, maybe tonight (5:46)
03. Interlude (1:48)
04. Fanfare (3:33)
05. Theme from Atlantis (1:51)
06. Love, please close the door (4:12)
Total Time: 33:40
Obsazení:
Jerney Kaagman - lead vocals
Ton van de Kleij - drums, percussion
Chris Koerts - acoustic & electric guitars, backing vocals
Gerard Koerts - organ, piano, flute, Mellotron, synthesizers, virginal, backing vocals
Hans Ziech - bass
Tretí album holandskej kapely Earth And Fire, Atlantis, pokračuje tam, kde predchádzajúci titul Song Of The Marching Children skončil. Oba albumy mám vo vydaní od holandskej pobočky Universalu z roku 2014, vyšli pekne v jednej škatuľke. Vlastne by sa dali chápať ako jedno dielo.
Čo na tom, že sa písal rok 1973, ide akoby o siamske dvojčatá. Akurát, kým predchádzajúci album veľkolepou mnohodielnou skladbou končil, tu začína. Suita Atlantis je názornou ukážkou toho, ako sa dá hrať jednoduchá muzika bez toho, aby bola programovo vtieravá. Melodické vlnky omývajúce pláž, na ktorej si vylihuje ležérny poslucháč, sú svieže a nečudo, že by sa takto dalo leňošiť aj hodiny. Vynikajúca skladba je Maybe Tomorrow, Maybe Today, takto by mali vyzerať artrockové hitovky do rádií. Krehká medzihra Interlude navodí atmorféru pre ďalší vznešený kúsok Fanfare. Pekne znie i Theme From Atlantis, no a na záver je tu krehuľka Love, Please Close The Door ktorej by som uveril aj to, že to so mnou myslí vážne. Ona mi zasa môže veriť, že akustická gitara jej pristane.
Muzika Earth And Fire je plná paradoxov. Na jednej strane by sa pri nej výdatne spalo, na strane druhej človek nezaspí, lebo chce počúvať. Mám tento koncepčný album radšej ako predchádzajúci, hoci nájsť päť rozdielov by bola úloha hodná Syzifa. Každopádne tu máme ďalšiu ukážku čistej a krásnej hudby. U mňa dobré, aj extra hviezdičku prifarbím.
reagovat
Antony @ 05.11.2023 20:05:31
Pěkné, že sis vybral tuto skupinu. Obě alba, tedy i předchůdce, považuji za 100% zdařilá díla. Díky za příjemné počtení.
hejkal @ 05.11.2023 20:36:07
Nečudujem sa. Je to príjemná muzika. Zistil som, že som túto skupinu na tomto webovom sídle ešte nerecenzoval, a tak som vyhrabal zálohu starších textov.
CD Polydor /2010/ 273 815-0
Se svou třetí deskou už Earth & Fire zas tolik nechvátali. Koncepční album Atlantis vyšlo v roce 1973 a od přelomového Song of the Marching Children jej tak dělily zhruba dva roky.
Sestava zůstala stejná, muzika taky. Obě desky vznikly dokonce podle shodného vzorečku, tzn. titulní dlouhá suita na jedné straně původní vinylové desky, zbytek materiálu ve formě několika kratších skladeb na straně druhé. U tohoto alba došlo jen k výměně pořadí. Suita Atlantis zabrala stranu A, dalších pět kousků pak stranu B.
Pořád je to prvotřídní a vysoce melodický symfonický rock, ale i po několika důkladných ochutnávkách ve mě zůstává pocit déjà vu a jisté stagnace. Jako kdyby skupina vsadila na jednou osvědčený koncept a bála se pohnout z místa. Především v úvodní skládance Atlantis na mě některé pasáže působí poněkud bezradně.
Můj trochu rozpačitý dojem z první strany desky však notně vylepšuje pokračování na straně druhé. Úvodní jednoduchý, leč neskutečně chytlavý crossover sympho progu a pop music Maybe tomorrow, maybe tonight je totiž vskutku výborný. Á propos, právě skladba Maybe tomorrow, maybe tonight se stala dalším velkým hitem skupiny, v holandské Top 40 vystoupala až na třetí příčku a vydělala nějaké ty žluťásky navíc. Protože o ty jde vždy až v první řadě...
Interlude je krátkou, podivně useknutou instrumentálkou a po ní přichází druhý z vrcholů desky, hypnotická, tíživá a temná Fanfare. Zpěvačka Jerney Kaagman tady podává skvělý výkon a z mellotronových ploch v závěru skladby skutečně mrazí. Další výborná instrumentálka Theme from Atlantis je hlavním motivem úvodní suity a dělá takovou pomyslnou tečku za celým albem. Tečkou skutečnou je pak semiakustická balada Love please close the door.
Vrcholy :
Fanfare (mellotronové plochy jsou tady skutečně mrazivé. Každému milovníkovi tohoto originálního nástroje doporučuji skladbu si najít a poslechnout)
Theme from Atlantis
Maybe tomorrow, maybe tonight
Album Atlantis sice nedosahuje kvalit svého předchůdce, ale pořád ještě je velmi dobré a neudělá ostudu v žádné prog rockové sbírce. Slabší čtyři.
reagovat
Brano @ 15.10.2015 10:34:48
Atlantis je tak trochu v tieni albumu Song of the Marching Children,ktorý sa dá jednoznačne považovať za vrchol tvorby skupiny Earth and Fire.Jerney Kaagman je výborná a klávesák-mellotroňák tiež.Štyri hviezdy v pohode. :-)
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x