Reakce na recenzi:

elbunda - @ 07.02.2016

Bývá zvykem, že když se na něco hodně těším, tak většinou přijde zklamání. Ne jinak tomu je i u The Astonishing, i když........ V globálním měřítku jde stále o nadprůměrnou muziku, ale v rámci tvorby Dream Theater jsem přeci jen čekal trochu víc. Nic proti Manginimu, je to virtuos, ale jeho hra mi přijde strojová, bez emocí, ve srovnám s Portnoyem zní trochu jako automat. Portnoyova lehkost a nadhled mi u nových alb DT bude asi vždy chybět. Veškerou naději jsem tedy vkládal do Petrucciho kytar. A zde opět narazila kosa na kámen, vzhledem k šílené stopáži bych té invence čekal o mnoho větší nálož. Nepovedený temný zvuk celého alba mě také moc netěší.

Dost bylo nadávání, zas tak hrozné to není. Líbí se mi, že je celé dílo rozsekáno na hodně kratších kusů, jakmile mám trochu naposloucháno, tak už si vybírám a nudné kusy vynechávám. V některých dlouhých skladbách na předchozích albech se těžko orientuji, tohle se povedlo. První třetina CD1 je super, některé skladby mi trochu připomínají Yes a až psychedelické vyhrávky staré dobré Gentle Giant. S první baladou ale přicází příšerná nuda, která pokračuje nesmyslně dlouho, na pár světlých výjimek až do konce celého alba. Výborná skladba je A New Beginning, ta má vše, co od DT chci slyšet a konečně si můžu užít Petrucciho nápady. Naopak, co nepřekousnu, je floydovské Brother, Can You Hear Me? Tak vtíravá pompézní melodie mi vyloženě pije krev, obzvlášť v následujících symfonických variacích. Líbí se mi zpěv, Labrie, který mi nikdy moc neseděl, zraje jak víno.