yngwie3 - @ 17.02.2016 | #

Znejú ako Dream Theater = vykrádajú sami seba ...
Neznejú ako Dream Theater = čo to vymýšľajú, veď to nie sú Dream Theater ...

Čo od nich do p..e stále chcete !!!

Toto sú prvé myšlienky, ktoré ma napadajú po niekoľkonásobnom vypočutí alba a po prečítaní kvanta recenzií, na posledný počin progresívnych Američanov.
Tešil som sa a nie som sklamaný ... prečo ? Lebo rešpektujem ich právo na výber témy a spôsob spracovania. To, že im Roadrunner nekecá do ničoho, je výsledkom ich prínosu pre oblasť v ktorej vynikajú už roky a túto pozíciu, si museli tvrdo odmakať !!! A Roadrunner, nemá pokladničné suchoty .
Uznávam, zvolili si nezvyklé téma / niektorý hovoria, "detinské" / ale ako povedal Slavo, spomeňte na 2112 ... nehovoriac o tom, že ma vždy zaujímala HUDBA / nič proti textárom a básnikom / ...

Že im dochádzajú hudobné nápady ? Po prvé - nesúhlasím, ale faktom zostáva, že každá nádoba má dno ... Po druhé - vám sa nikdy nestalo, že erekcia nemala potrebnú kvalitu a manželka alebo milenka povedali " to nič, to sa stáva, " neznižujúc radosť s vášho doterajšieho spoločného života ?

Viete ale čo mi na tom vadí najviac ? Strata úcty k niekomu, kto toho dokázal toľko a keď nie je po mojom, seriem na neho, veď je to len pátos ...

Astonishing nikdy nebude Metropolis, ono to ani neide, že ... ale je to dobrý album a ja osobne ho budem počúvať rád, neviem koľkokrát ...

A na záver pre tých, ktorý stratili úctu a kladú si otázku " Tak proč???Proč vydali tohle ?? " ... no preto, lebo je to ich život a inak ho prežiť nedokážu ...

PS: Skúste niekedy zhmotniť svoj hudobný nápad, ak vás náhodou osvieti ... a potom pindajte o pátose a vľanajších snehoch ...

Petr87 @ 19.02.2016 18:20:40 | #
Je zajímavé a svým způsobem i zábavné pozorovat, jaké vášně, nejen tohle album ale skupina obecně, vyvolává... a nejen tady na Progboardu.
Z jedné strany hučí odpůrci, pro které je soubor jen trapná, cirkusácká kopírka RUSH, která sice umí hrát, ale to je tak všechno, a tohle album je jen zoufalý pokus kapely o opravdu pořádné, "velké dílo", kterým by se konečně vyrovnali svým velkým vzorům, ale které je ovšem, dle očekávání, plné příšerného patosu, vaty a roztahané nudy blablabla...
Na druhé straně zase šermují, místy mi připadá, že až fanatičtí obdivovatelé, jaká je to fantastická, inteligentní, epická deska, plná nápadů, a nezřídka tvrdící, že možná vůbec nejlepší v jejich kariéře atakdále, atakdále...
Já tedy nepatřím k jedné ani druhé straně.
Ve sbírce mám alba "When Dream And Day Unite", "Awake" a "Dream Theater" z roku 2013, které mne tehdy, přiznám se, docela mile překvapilo, že jsem si jej krátce po vydání po pár MP3 posleších i pořídil...
No a "The Astonishing"?
Po zatím jednom zběžném poslechu asi těžko nějak hodnotit...
Dnes večer tomu dám druhý, mnohem soustředěnější poslech a pak se uvidí - snad mne ta předlouhá stopáž neuspí... A pak se podělím o detailnější dojmy. :)