Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 24.01.2018

Po vydání alba Host nastala u ostrovních melancholiků zvláštní situace. Fanoušci, kteří vítali experimenty a elektroničtější tvář kapely, album vítali, většina starých fanoušků byla ale nespokojena. Panovalo tedy napětí, kam se holmesovci vydají dál.

Hned úvodní hymna I Am Nothing odpovídá razantním způsobem - výtečné melodické a hymnické cítění a těžkomyslná nálada. Oproti Host se ale výrazně vrátilo metalové aranžmá, hlavně kytary a bicí.

Mouth je energickou hitovkou, kde se kapela vydává spíše do prosvětlenějších zákoutí. Je tu zřetelný vliv alternativy, ale i elektronické moderny.

Fader výborně a vkusně spojuje popovou lehkost, a temný chmurný prazáklad tvorby Ztraceného ráje. Vše svým výkonem korunuje ledově jistý Nick Holmes.

Elektronicky, vyloženě moderním odvazem je Look at Me Now, jasný důkaz, že modernu tehdy kapela považovala za nedílnou část své tváře. Proč ne, má to nezpochybnitelný švih a charisma.

Posmutnělou kráskou je Illumination, s typickými ingrediencemi a kostrou. Hmatatelný ostrovní smutek a mráz a výborně brumlající basa.

V podobně silném duchu pokračuje i Something Real - obraz temný a nezvratný jako poslední soud. Vše dokonale kreslí Mackintoshovy klávesy a kytary.

Beznadějně temný střed alba zkompletuje Divided, houpající se osudové melodie a elektronika soupeří s razantními švihy kytar.

Návratem metalové razance je Sell It To The World. Je tu hezky kovově živá kousavá basa i bicí, Nickovo vedení hlasu je proti tomu jasně moderní.

Never Again představuje směs vybuzených metalových kytar s celými koberci elektronických zvuků, nalétávající na posluchače jako roje a tvořících nervní a neklidnou atmosféru...

Control je metalovým úderem na solar. Bezohledně se ženou dopředu surové a chladné kytary, pracuje se ale s volnějším tempem a Holmes je jako temný posel.

No Reason zčásti navazuje na předchůdce - kovová těžkost a neústupnost, razantně se ale zrychlilo Mackintosh přidává spalující kytarové sólo.

Poslední ranou osudu je World Pretending. Pomalu se táhnoucí riffové poryvy jako by volaly pradávné duchy smrtící minulosti . Nick Holmes je totálně odevzdán osudovému kázání. Mrazivě vtělená bolest a zmar.

Na otázku, kam dál, odpověděli PL chytře - tam i tam. Elektronické ladění úplně nevymizelo, metal se ale zároveň vrátil v plné síle, probraly se mohutně riffující kytary. Za čtyři, kdysi jsem to album žral o mnoho více.