Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.08.2016

Do prvního kontaktu s kapelou Big Big Train jsem přišel zde, nejspíš v některé z krátkých zmínek o ní, posléze v přiložených recenzích, které vyzdvihovaly kapelu až do oblak. Na českých hudebních webech nebyla k dostání, drahé peníze ze zahraničí jsem za ně utrácet nehodlal a kapela tak upadla v zapomění. Až letos vydává nové album, které se už v české distribuci objevuje a po opět kladných odezvách na ně, neváhám ani chvíli a desku objednávám.
Ó, jak velký a příjemný šok, zažil jsem v průběhu prvních vstřebávacích poslechů a jak velká mýlka byla v mém tvrzení, že přeci za další artovou kapelu nemusím utrácet další prašule, když podobně hrajících spolků mám plnou skříň. Není tomu pravdu, tohle je totiž extratřída!! Tato parta nanejvýš kreativních muzikantů, píše, hraje a tvoří opravdu vybraně lahůdkovou muziku, proaranžovanou skrz na skrz, zapojuje do své hudby né tolik typické nástroje rockového spektra, dechy i housle zde hrávají často v první lajně, jejich melodie jsou okouzlující a ne prvoplánové, jisté folkové okouzlení je podstatnou součástí repertoáru kapely a staví je do pozice originálního zjevení dnešního prog-rockového světa.

Slavnostní fanfáry v úvodu skladby Folklore- rázem přepustí prostor pro silný, folkovo historický nádech písní prostupující a my se ocitáme v aranžérsky bohatém světě B. B. T.
London Plane- čaruje na bytelné náladě, experimentální fusion přechod do instrumentální mezihry je prostě parádní.
Along the Ridgeway- patří svými dechovými párty k nejkrásnějším písním alba, aranžmá jsou dokonalá, stejně jako Longdonův, mladistvím Gabrielem zabarvený vokál.
Velkým originálem se zdá býti Salisbury Giant- dýchá jistou dramatičností a širokou paletou všemožných odstínů použitého nástrojového parku.
Smutkem, pokorou a klidem čerpající The Transit of Venus Across the Sun- ve své akusticko klavírní melodii dokazuje, kdo že patří na vrcholek moderní, přesto starosvěcké artové odnože.
Flétnový úvod, svým pojetím nepodobný deskám Proto Kaw a houslová melodie, z níž čiší severský chlad, ve spojitosti s dosti originální sborovou složkou nás provází písní Wassail.

Do zapadlých koutů venkovského Skotska nás zavádí sedmá Winkie- nápady překypující, úžasná věc a tak je to vlastně se všemi písněmi tohoto alba, pořád je co poslouchat, člověk se musí hodně soustředit, aby toho co nejvíce pochytil, ale i jako kulisa není tato vzdušná a omamná hudba špatným průvodcem, sesumíruje vám myšlenky a na konci budete mít nutkání zmáčknout tlačítko play znovu.
U mne rozhodně óbr spokojenost.