Big Big Train - Folklore (2016)

Beardfish sú rozpadnutí. Tangentom a Kaipe nevyšlo niekoľko posledných albumov podľa mojich predstáv. The Flower Kings a Moon Safari... (stále čakám, už 5 rokov, aby som bol presný...). Wobbler ma celkom milo prekvapili albumom From Silence To Somewhere (Hinterland je však stále vrchol). Neal Morse je prosto Neal Morse. Spock´s Beard sa držia celkom obstojne.

No a popri tom všetkom tu máme aj Big Big Train, ktorí stavajú prirovnanie so zrelým vínom do úplne nového svetla. Na súčasnej retroprogovej scéne sú moja jednotka. Všetky štyri albumy, ktoré páni vydali v tejto dekáde (samozrejme okrem The Second Brightest Star) hodnotím plnou pálkou. Už od The Difference Machine k tomu pomaličky smerovali. A keď sa menila zostava a prišli Longdon s D'Virgiliom, tak už to bolo jasné. No jeden z albumov musí byť môj najobľúbenejší.
Folklore.

Hneď od začiatku titulnej skladby poslucháč vie, že je v dobrých rukách. Veľkolepý husličkový úvod, zaujímavý hlavný motív, za ním sa všetci hráči predstavujú vokálne a potom skladba naberá na sile a progresivite. Longdon flautou dodáva skladbe krásnu atmosféru. Nie len jednej, ale celému albumu. Druhá London Planes mi pripomína, One For The Wine od Genesis. Skladba sa rozbieha pomaly a pokojne. Páči sa mi refrén, aj keď uznám, že niekomu sa môže zdať nevýrazný. V druhej polovici sa rozpútajú inštrumentálne orgie. Paráda. Album pokračuje v nastavenej laťke až do samého konca. Ešte by som spomenul vynikajúcu The Transit of Venus Across the Sun. Ako ju Horyna nazval smutnú, klavírno/akustickú baladu :). No a v poradí štvrtý, a najväčší vrchol albumu je trinásť minútová progresívna bomba Brooklands, ktorá ukazuje, že aj Rikard Sjöblom je výborný prírastok do tímu.

Na tri roky si páni "oddýchli" po albume The Underfall Yard. Po ňom prišli dve majstrovské diela English Electric 1 a 2. Na Folklore sa čakalo opäť tri roky. Správny krok. Nechali fanúšikov trošku vychladnúť, nazbierali dostatok cenného materiálu a vytiahli ho v správny moment. Kedže Grimspound prišlo v tak krátkom čase po Folklore predpokladám, že niečo z neho vzniko v tej trojročnej odmlke. Ktovie, možno si na ďalší album znova trošku počkáme, no vôbec mi to nevadí. Aj keď považujem The Second Brightest Star za mierne povedané nie vydarený album, aj tak sa teším na to s čím novým príde táto veľká veľká skupina.

Takže päťka pre Folklore.
reagovat

Mayak @ 13.08.2018 07:05:11
... opäť si neodpustím ... Big Big Train sa postupne vyvinuli z priemernej (bežnej) britskej (neo)progrockovej kapely až na piedestál tohoto subžánru ...
Keď začínali (sledujem ich od počiatku ich existencie), vravievali sme si kámošmi, počúvajúcimi britský prog, že sú v podstate iba "B" mančaftom vtedy slávnejších a už rešpektovaných JADIS.
...situácia dnes je celkom opačná - BBT sú úplne rovnocenní (v niečom iste aj lepší) s lídrom britského i svetového progu - s MARILLION a Jadis viac-menej paberkujú niekde v stredných vodách subžánru ...
Koncerty BBT sú oproti MARILLION veľkou vzácnosťou, ale ten historicky prvý európsky - kontinentálny v Loreley stál skutočne za to.
BBT sú (na živo) vlastne Big Band - osem členov plus dychová sekcia (v Loreley 5-členná) a priniesli nevšedný (veľký veľký) vyše 2 hodinový zážitok...
Vyzerá to tak, že majú nasmerované ešte ku ďalším interesantným dielam a subžánrovým posunom.

Btw.: na FB (aj na mojej stránke) sú mnohé zábery z ich koncertu z Loreley ...

Balů @ 13.08.2018 09:02:29
Dík za připomenutí desky. Delší dobu jsem ji neslyšel a tak došlo na přehrávku.
Je to taková šerosvitná hudba. Jak hudba plyne, zadírá se víc a víc pod kůži a nakonec
jsem ji poslechl hned dvakrát po sobě.
Výborné nálady houslí a flétniček dávají korunu tomuto prog-rocku.
Momentální perla alba: Wassail .

Adam6 @ 13.08.2018 14:54:14
Vďaka za reakcie páni :)

Mayak: Som rád že si to spomenul :)
Veď práve o to ide. Kto by pred 10 - 15 rokmi porovnával BBT napríklad s kapelami ako Marillion, Spock´s Beard alebo Porcupine Tree ?

Judith @ 21.08.2023 17:39:59
Z Folklore mám rozporuplné pocity. Hudba je ohromující, podmanivá, zároveň z alba trčí, jak moc jde o projekt, pečlivě promyšlenou a rozplánovanou týmovou práci, na které dělají samí jedničkáři. Důmyslnost aranžérské a produkční stránky nakonec zastiňuje samotné muzikantství a autorské vyjádření - na první poslech oslní, brzy se ale přejí. Je to dost možná můj osobní problém a byl to i důvod, proč jsem poslech odkládala, dokud mě na čerstvém živáku z Loreley nezaujala The Transit of Venus Across the Sun; ta je společně s Brooklands pro mě vrcholem desky. Nesnáším folklór, svátky, slavnosti, kolektivního ducha. Big Big Train nejsou - díkybohu - vždycky jásaví, ale i ve smutnějších tóninách zůstávají strašlivě agilní. Jako sledovat opulentní hostinu, na níž armáda snaživých pikolíků hbitě přiskočí v setině vteřiny, kdy je přání pomyšleno, neřkuli vyřčeno. Přistihuju se, jak si přeju, aby někdo vyskočil na stůl a provedl něco potrhlého nebo aby hladce plynoucí idylu narušil ubručený individualistický strýc. Hudební cit a vynalézavost desce neupírám, ale ve spojení s tématem (kterým je pospolitost a provázanost člověka s jeho okolím i historií) je na mě té kolektivní nálady zkrátka příliš. Až nemile ostře se ukazuje, jak moc připomínají umělecké snahy Big Big Train (aby nevznikla mýlka, stále je považuju za jednu ze svých oblíbených kapel!) synchronizované plavání: spousta lesklých oblin, ale nějak rychle to po člověku steče. Je mi líto, budu tady za bručouna.

Antony @ 22.08.2023 08:23:19
Judith: Pěkně vystiženo. Dlouhá léta si o kapele myslím totéž. Upřímně a nemilosrdně jsem to před léty vyjádřil ve své recenzi k následujícímu albu Grimspound (2017). Každé další mne v názoru již jen utvrdilo. Doporučuji přečíst reakce pod recenzí, neboť v plné kráse ukazují mravní úroveň tehdejšího osazenstva.... :) 

Judith @ 22.08.2023 09:56:10
Antony, no ale pozor, mně se BBT pořád líbí! Akorát mi to nebrání vidět, jaká je jejich hudba. Něco jako Němcové Babička: žánrový obrázek, idyla. Umně provedené zbožné přání. Občas si v tom s chutí pohovím, zároveň vnímám, že nekonfliktní a úhledný přístup má své limity ohledně celistvého vystižení světa. Což platí i pro diskuse - občas je nutné do toho hrábnout, abychom se něčeho dobrali. Ale v mnohém chápu obě strany, nejen na tomhle webu (jo, svět je malý). Zpět k BBT, třeba na Welcome To The Planet je mnohem pestřejší škála výrazových prostředků, i když spíš v rovině ornamentu. Tenhle model volného uskupení, v němž různí členové dostávají příležitost vstoupit do světla, se mi u nich líbí víc než snahy o jednotící vizi, k nimž svádí koncepční přístup.

Antony @ 22.08.2023 11:09:06
Tím "Pěkně vystiženo." jsem měl na mysli charakteristiku hudebního produktu. Nikoli postoj líbí/nelíbí.
Žánrová idyla. To splňuje charakteristiku kýče, jak jsme ji nedávno probírali. Nijak nezpochybňuji, že pro spoustu lidí je kýč atraktivní.

Judith @ 22.08.2023 12:30:03
Jasně, ale postoj s vnímanou charakteristikou obvykle nějak souvisí, ne? Jde o ono "proč" při hodnocení díla, aspoň tak to chápu. Pro mě je to zkrátka občas "líbí, přestože" spíš než "líbí, protože".

balu @ 22.08.2023 13:14:17
a může to být  ' líbí, přestože, protože ... '

:))

Antony @ 22.08.2023 13:14:50
Postoj s vnímanou charakteristikou zcela jistě souvisí. Souhlasím, to je ono "proč". Akorát ta vazba nemá přesně dané závislosti. U každého je to jinak. V tom tkví vnimatelská individualita a svoboda.
Dva příklady z opačné strany Gaussovy křivky:
Posluchač A: "Žánrová idyla.. Jako sledovat opulentní hostinu, na níž armáda snaživých pikolíků hbitě přiskočí v setině vteřiny, kdy je přání pomyšleno, neřkuli vyřčeno. - A proto se mi to moc líbí, tak si představuji romantiku"
Posluchač B: "Žánrová idyla.. Jako sledovat opulentní hostinu, na níž armáda snaživých pikolíků hbitě přiskočí v setině vteřiny, kdy je přání pomyšleno, neřkuli vyřčeno. - A proto se mi to vůbec nelíbí, je to neskutečně otravné"
Stejná charakteristika souvisí s různými postoji.

Antony @ 22.08.2023 13:18:03
balu:
Ano, způsob vyjádření může být různý. Líbí protože / přestože, nelíbí protože / přestože. Záleží, co a jak cítíme významné pro sdělení dojmů.
Určitě existuje hudba, u níž bych klidně napsal - docela líbí, přestože jde o podlézavou maškarádu, jako u BIG BIG TRAIN. Protože když dva dělají totéž, není to totéž. Obzvláště v umění.

balu @ 22.08.2023 14:08:42
Antony,
Big Big Train nejsou mým středobodem, včera jsem si je pustil po pěti letech.
Ale neiritují mne.

Judith @ 22.08.2023 14:56:17
Musím si pustit ten Grimspoud, zatím neznám! Ale nebudu spěchat, dobrého pomálu :-)

Jarda P @ 22.08.2023 16:27:54
Folklore je jediné album BBT, které mám a u toho už zustane. Pořídil jsem si ho kdysi ve chvilkovém nadšení a taky abych jen neposlouchal samou starou muziku. Líbí se mi, nic po něm už mě nezaujalo.

Do prvního kontaktu s kapelou Big Big Train jsem přišel zde, nejspíš v některé z krátkých zmínek o ní, posléze v přiložených recenzích, které vyzdvihovaly kapelu až do oblak. Na českých hudebních webech nebyla k dostání, drahé peníze ze zahraničí jsem za ně utrácet nehodlal a kapela tak upadla v zapomění. Až letos vydává nové album, které se už v české distribuci objevuje a po opět kladných odezvách na ně, neváhám ani chvíli a desku objednávám.
Ó, jak velký a příjemný šok, zažil jsem v průběhu prvních vstřebávacích poslechů a jak velká mýlka byla v mém tvrzení, že přeci za další artovou kapelu nemusím utrácet další prašule, když podobně hrajících spolků mám plnou skříň. Není tomu pravdu, tohle je totiž extratřída!! Tato parta nanejvýš kreativních muzikantů, píše, hraje a tvoří opravdu vybraně lahůdkovou muziku, proaranžovanou skrz na skrz, zapojuje do své hudby né tolik typické nástroje rockového spektra, dechy i housle zde hrávají často v první lajně, jejich melodie jsou okouzlující a ne prvoplánové, jisté folkové okouzlení je podstatnou součástí repertoáru kapely a staví je do pozice originálního zjevení dnešního prog-rockového světa.

Slavnostní fanfáry v úvodu skladby Folklore- rázem přepustí prostor pro silný, folkovo historický nádech písní prostupující a my se ocitáme v aranžérsky bohatém světě B. B. T.
London Plane- čaruje na bytelné náladě, experimentální fusion přechod do instrumentální mezihry je prostě parádní.
Along the Ridgeway- patří svými dechovými párty k nejkrásnějším písním alba, aranžmá jsou dokonalá, stejně jako Longdonův, mladistvím Gabrielem zabarvený vokál.
Velkým originálem se zdá býti Salisbury Giant- dýchá jistou dramatičností a širokou paletou všemožných odstínů použitého nástrojového parku.
Smutkem, pokorou a klidem čerpající The Transit of Venus Across the Sun- ve své akusticko klavírní melodii dokazuje, kdo že patří na vrcholek moderní, přesto starosvěcké artové odnože.
Flétnový úvod, svým pojetím nepodobný deskám Proto Kaw a houslová melodie, z níž čiší severský chlad, ve spojitosti s dosti originální sborovou složkou nás provází písní Wassail.

Do zapadlých koutů venkovského Skotska nás zavádí sedmá Winkie- nápady překypující, úžasná věc a tak je to vlastně se všemi písněmi tohoto alba, pořád je co poslouchat, člověk se musí hodně soustředit, aby toho co nejvíce pochytil, ale i jako kulisa není tato vzdušná a omamná hudba špatným průvodcem, sesumíruje vám myšlenky a na konci budete mít nutkání zmáčknout tlačítko play znovu.
U mne rozhodně óbr spokojenost.
reagovat

kamila @ 04.08.2016 11:17:58
O těchto manících jsem nikdy ani neslyšela, pochybuju že se o nich někdy psalo na nějakým jiným českým webu, nebo v rockovým časáku, to bych si asi všimla. Asi to bude těžko dostupná kapela pro úzký počet fans?? Ale jestli je tomu jak píšou pánové recenzenti, kteří div že nad deskou neslintaj, bude to asi síla??

horyna @ 04.08.2016 15:38:14
Pro mne je tato kapela úplně nové a čisté zjevení na prog scéně. Přesně jak píšem, je to extra třída a rozhodně stojí za pozornost.

horyna @ 05.08.2016 08:38:56
Easy: a co tohle to tu snad skoro nikdo nezná, taková škoda, fakt totální špička, myslím bys byl nadšenej!!!

EasyRocker @ 05.08.2016 08:40:29
horyna: taky to neznám :-) Recenze jsou ale nadšené... :)

horyna @ 05.08.2016 08:46:35
Říkám ti je to paráda, největší bomba za poslední nevím možná rok, nečekal jsem že mne něco tak roztrhá, tady se ta investice rozhodně vyplatí.
tak dem dál, třebááá??

EasyRocker @ 05.08.2016 08:47:56
Určitě to zkusím, dá se to zhruba k něčemu přirovnat?

horyna @ 05.08.2016 08:55:33
Právě že dost těžko, je to hodně originální, hlavně to nástrojový spektrum to neuvěřitelně obohacuje, překrásný dechy a housle, dýchá z toho starobylá vážná atmosféra, s neoprogovýma kapelama z ostrovů to nemá moc společnýho, nebo spíš to není žádný podobný.
Chvílemi jsem si vzpoměl na Jethro T., ale to jen okrajově v jedné, dvou pasážích a i na starýho sólovýho Gabriela.

Mohyla @ 05.08.2016 08:57:57
Big Big Train som objavil vďaka PB. Kúpil som
English Electric: Full Power, padol na zadok. Toto ozaj nie sú len takí, nejakí muzikanti! Skladateľsky, interpretačne, hlavne však aranžérsky absolútna špica. Také Chicago zo začiatku, líznuté britským folkom.

horyna @ 05.08.2016 09:01:29
Tak konečně se na tento "vlak" někdo i chytl. U tebe Mohyla nepochybujem o značném okouzlení těmito pány muzikanty, kdo k nim totiž jednou najde cestu, je úplně ztracen, ovšem jen v tom dobrém. Přesně, britskej folk- nepostradatelná součást jejich tvorby.

EasyRocker @ 05.08.2016 09:33:05
Díky za nástřely, určitě zkusím o víkendu :-)

Balů @ 23.08.2016 11:42:58
Paráda.
Tato deska je mé první seznámeni s BBT.
Musí říci, že již první poslech mne velmi zaujal. A skladba Brookland mne přímo dostala. Jsou tam krásné classicrockové nálady.

Pro mne silné 4*

horyna @ 23.08.2016 18:39:58
Balů: ani nevíš jak jsem rád, že se našla další spokojená duše s tímto klenotem a vlastně jsi další kdo kapelu díky recce zde objevil, hurááá, jsem na tom s B. B. T. stejně jako ty, totální uchvácení :-)

dan @ 07.01.2017 08:31:32
Deska je ještě košatější a pestřejší než její předchůdci, vlastně na ní není nic co bych jí vytkl. Z Big Big Train se už dávno stala velká a díky dechovým aranžmá folkově bombastická kapela dneška. Velká lahoda.

Big Big Train patrí za posledné roky medzi top kapely v štýle zvanom "progressive rock". Predovšetkým dvojdielna albumová suita English Electric sa stala absolútnou klasikou žánru už v dobe vydania. Kým iní neo-progeri a italo-progeri sa o niečo len nevinne pokúšajú, tak títo vedia presne, čo majú hrať a ako to majú zahrať. Samozrejme ani oni sa nevyhnú inšpiračným zdrojom a porovnávaním z minulosti. Avšak dámy a páni, tie melódie a aranžmány patria do inej kvalitatívnej kategórie, než u valnej väčšiny kapiel imitujúce prog-rock a jeho rôzne formy. Budiž toho dôkazom je aj ich deviaty štúdiový album Folklore.

Evidentne je to dielo, ktoré je melodicky veľmi prístupné, no nie takým tým smiešnym spôsobom. Má to svoje výhody aj nevýhody. Výhoda je v tom, že sa to proste ľuďom páči. Nevýhoda je taká, že občas chýba energickejší ťah na bránku. Produkčne je to pomerne uhladená nahrávka a ostrie nejako veľmi nevyčnieva, čo je v podstate zámer. Výborný spev Davida Longdona evokuje Petera Gabriela (v období Genesis), čo nie je žiadnym tajomstvom. Pekným spestrením je však využívanie flauty, sláčikových a aj dychových nástrojov, a to sú inštrumenty, ktoré asi nemôžu pokaziť žiadnu kvalitnú muziku. Big Big Train sú v podstate už niečo ako progový big-band, keďže ich zostava má osem členov a sú tu prítomní aj hosťujúci muzikanti. Vďaka tomu znejú zvukovo tak objemne a plnokrvne.

Názov Folklore nie je vonkoncom náhodný. V istom percentuálnom pomere je tu zastúpená aj keltská hudba a prichádza tu do styku s moderným prog-rockom. Interakcia je zaujímavá, no pohybuje sa viac v pokojných vodách, búrka v tomto smere nehrozí. Autorská dvojica Spawton/Longdon priniesla však do štúdia opäť brilantný materiál. Najlepšie kompozície sú v podstate aj časovo najdlhšie a to titulná Folklore, London Plane, The Transit Of Venus Across The Sun, Winkie a vrcholná Brooklands. Aranžmány sú na celej ploche albumu košaté a plné motívov, takže je stále čo počúvať. Nájsť vyložene nejakú špatu sa vám nepodarí. A to sú vo vinylovej edícii ešte priložené ďalšie dva skladby a veľmi vydarené.

Určite veľa poslucháčov bude viac naklonených retro projektu Anderson/Stolt. Avšak pre mňa je práve Folklore jedným z "major" albumov roku 2016 v tomto štýle, aj vďaka pridanej hodnote, ktorá nie je až tak závislá len na nostalgii. Big Big Train sú hodní pomenovania progresívny rock a Folklore jasne ukazuje, kto tu hrá prvú ligu. Hodnotenie je vysoké, ale maximum nedám. Nejaké tie mušky sa nájdu aj tu, ale sú takmer nepodstatné. Kvalita hudby hovorí sama za seba.

Hodnotenie: 4,5
reagovat

Mayak @ 07.07.2016 17:02:52
... áno, ďalší "English Electric: Full Power" to síce určite nie je, ale vlajkovou loďou britského, ale aj celo/európskeho progresívneho rocku (pastorálneho progu a vlastne aj prog/folku) sú celkom evidentne v poslednom už desaťročí stále Big Big Train. Svojou vrcholnou skladateľskou, aranžérskou kvalitou a invenciou v mnohých aspektoch predstihli aj subžánrového "giganta" Marillion, či vysoko rešpektovaných I.Q., o ostatných kapelách britských a európskych už vôbec nehovoriac.
Ku recenzii ešte dodatok: texty kapely BBT sú tiež vysoko nad všetkým, čo robia ostatné kapely. Sú bohatou a edukačnou exkurziou do histórie a geografie Veľkej Británie a prejavom veľmi inteligentnej formy britského patriotizmu.
BBT je mimoriadna kapela vo všetkých aspektoch, ktoré robia sofistikovanú progresívne rockovú hudbu ... Hudbou ...