Hogarth, Steve - Ice Cream Genius (1998)
Reakce na recenzi:
horyna - @ 21.04.2016
První sólový počin Steva Hogartha v sobě sice nezapře vlivy domovského působiště, na druhou stranu vcelku srdnatě bojuje na nové a částěčně neprozkoumané frontě za větší kompoziční svobodu, chtíc se zbavit okovů svých chlebodárců. Daří se mu to myslím více než dostatečně a tak prostřednictvím této desky jsme schopni ještě více nahlédnout do zpěvákova nitra a objevit další emocionálně nové světy této sofistikované větve hudební odnože.
Prchavé impresionistické obrazce se snaží zachytit úvodní The Evening Shadows- že se jí to prostřednictvím piána a dojímavého Stevova hlasu daří mimořádně o tom není pochyb. Duch Marillion se plíží kolem nás, přesto mírné rozdíly, především v uchopení kytarových linek jsou hmatatelné. Really Like- už pokukuje po nových horizontech a její moderní střih poukazuje na novou vlnu britských kapel 90-let, slyšíme v ní ale hodně progresivní přístup a rostodivnou koláž různých zvuků. You Dinosaur Thing- rockuje na basovém podkladu za asistence ráznějších bicí a krátkých klávesových vstupů. Stěží uchopitelná a křehká záležitost The Deep Water- buduje svou atmosféru prakticky z ničeho od počátku po celých osm minut, temnou aurou prostupuje jen tklivý mistrův vokál, postupně jsou to především dráždivé perkuse jež mírně vystrkují růžky. Až schizofréni separátnost vyzařuje z páté The Deep Water- má podobnou struktura jako předchozí, přesto vstup dechů (jak z filmové hudby) do této písně, stěží prozáří její choulostivý charakter. Plně odvázat se můžeme při Until you Fall- nedá se nevzpomenout si na podobně laděné písně z mateřské kapely, rockový náboj září na všechny strany. Subtilní smaragd Better Dreams- přináší pocit smíření a odevzdání se do rukou boha, křehký Hogarthův vokál, něžné klávesy a flétnová melodie podtrhují tuto mimořádně jímavou píseň. Propojení Pink Floyd a Marillion působí "dobře" ve vzdušné artové kompozici Nothing to Declare a závěrečná, úderná The Last Thing album uzavírá.
Fanoušek druhé etapy Marillion si cestu k desce už jistě našel a pro nové objevitele je tato procházka více než záviděníhodná.