Reakce na recenzi:

horyna - @ 24.05.2016

Behind Closed Doors- opus magnum Thunder(alespoň u mne), první setkání s kapelou a dodnes najoblíbenější deska Londýnských rockerů. Řeknu to narovinu, hudba této party pohodových, příjemných a sympatických pánů mi imponuje a provází hezkých pár let. Objevil jsem v ní skryté kouzlo krásných melodií a svěžích písniček, prostoupených osobitou aurou vyspělých hudebníků, její reminiscence na staré Led Zeppelin, nebo Deep Purple je zcela zřejmá, tak jako občasná zastávka v bluesových vodách. Její hlavní lídr kytarista a skladatel Luke Morley dokáže na každou desku propašovat spousty kvalitních nápadů a svěžích melodií, další devízou kapely, je jasně rozpoznatelný a sebejistý projev vokalisty Danyho Bowese. Zvukovou stopu si kapela, v čele s Lukem hlídá sama a o kvalitu je vždy dobře postaráno. Rozčlenění kapely do určitých fází a úseků, nechám si na některou další albovou recenzi a tak hurá do této nevšední a dosti odlišné písňové kolekce:

Moth to the Flame- potemnělé tóny Morleyho kytary vyluzují zvuky, jako by prošly pod prsty Tony Iommiho, startuje se opravdu nezvykle, nečekaně, na takovou těžkotonážní dávku nejsme u Thunder zvyklí.
Rozverná rospustilost, s velkým přehledem intonující Bowes, čitelná basa a dechove vstupy, to vše charakterizuje krásně tepající funky píseň, Fly on the Wall.
První blada tohoto alba nese název I'll Be Waiting- její nálada je tvořena citlivou akustickou složkou a ležérním vokálem plujícím na klávesovém tónu jemně potulujícím se okolím, do obrátek se dostává pomalu se stupňujícím se refrénem.
Hit s velkým H, to je čtvrtá River of Pain- čitelný hard rockový odér se probíjí na povrch s rytmickými kytarovými poryvy ve šlapavém tempu, kterému pod kotel přikládají akustické vyhrávky i krátká sóla, Dany se do písně pokládá intenzivně a dosti energicky.
K pomalejším skladbám náleží i osobitá Future Train- parádně znělá španělka i ostatní druhy zajímavě laděných kytar a použití rumba koulí, vytváří zvláštní, houpavým rytmem protnutou atmosféru.
Til the River Runs Dry- oduševnělá baladická stopa alba, v níž krásnou kmelodii kouzlí jak kytara, tak housle, plačtivý Dannyho projev tu napomáhá dotvořit náladu osamnění i odpuštění zároveň, jedná se o jeden z vrcholů desky.
Melodická kytarová linka prodírající se nejrockovější písní desky Stand Up- v sobě nese odkaz a záchvěvy doby a kapel let sedmdesátých.
Preaching from a Chair- patří k osobním favoritům alba, silně melancholický náboj, romanticky položený klavír, výborný přednes, akustická vložka a přehledná stavba tohoto klenotu, s jasným top refrénem a osobitým sólem, mne vždy činí velkou potěchu.
Nasazenou laťku nehodlá podlézt ani další baladická Castles in the Sand- pánové jen hýří kvalitními nápady, španělky duní pod náporem jejich prstů a bezchybná rytmika vše pevně jistí ze zadních pozic.
Jazzem vonící funky se linek z drážek Too Scared to Live- a musím přiznat, že mě náležitě baví, dráždivá kytara, free bicí a vystužená basa, obzvlášťe pak doplňující ženský vokální prvek.
Po příjemné, melodické a foukací harmonikou obdařené (motorkářské) jízdě Ball and Chain, je tu závěrečný bod kapely, tou je citlivým výrazem i intenzitou obohacena i prožita It Happened in This Town.

Mohl bych tento disk poslouchat dlouhou dobu a myslím že bych stále nebyl přesycen, množství melodických linek, jež má kapela v zásobě a postupně se před divákem otevírají je obdivuhodné a kdyby přece jenom, jsou tu i jiná alba, například od Thunder :-)