Corsica - @ 05.05.2012 | #

After The War, poslední album zlatého hard rockového období Garyho Moorea... Nebál bych se ho označit jako vůbec nejlepší v celé diskografii.
Vše otvírá krátká předehra Dunluce, a pak už dva velké metalové hity, titulní After The War a Speak To Yourself. Dál stojí za povšimnutí duet s Ozzy Osbournem v parodizující Led Clones, dva velkolepé kousky The Messiah Will Come Again a Blood Of Emerald, a také skvělé sólo v Running From The Storm. Už jen kvůli tomu můžeme Garymu odpustit slabší This Thing Called Love. A nakonec druhá část Dunluce, hymna pro kopce Irské země. Skvělé.
Co se týče bonusů, jsou to vybrané živé kousky z toho nejlepšího, co Gary Moore stvořil. Škoda, že se po After The War opět věnoval téměř výhradně blues...

Cossack @ 24.05.2012 15:57:28 | #
Tahle Garyho nahrávka rozhodně „nálepku” metal snese. Ten styl je tam určitě patrnější a výraznější, než blues rock.
A vzpomínám si, že jsem kdysi četl, jak se sám Gary vyjadřoval ve smyslu, že už s touto muzikou nebude „koketovat” a plně se vrátí k blues, což se na následovníkovi také stalo (to vyjádření bylo zveřejněno právě v době vydáni "Still Got The Blues" a podotýkám, že to není přesná citace – je to už přes 20 let).

Konec konců je to naprosto nepodstatné; důležitá je muzika a ta je parádní jak na „metalovém” "After The War", tak i na „bluesovém” "Still Got The Blues".