horyna - @ 11.08.2016 | #

Když jsem někdy ve dvaceti slyšel tuto desku poprvé, totálně mne smetla. Obrovský příval energie, velkých melodií, nadpozemských riffů, dokonalého soundu z pera Jima Morisse a hlavně v té době velebený převysoký a uhrančivý vokál páně Midnighta. Navíc kvalita skladeb si tenkrát nic nezadala s nejlepšími alby z podobného soudku, byla to prostě jízda par excellence.

Už deska debutní dosahovala slušné kompoziční úrovně, tady ale kapela pokročila ve svém úsilí ještě dál a předložila vysoce elektrizující a návykový materiál, který v roce vydání 1988 překvapil a naklonil si nejedno metalové srdéčko.

Parádní heavy otvírák Lady of winter- s hitovým melodickým refrénem, obsahuje plno nakažlivých melodií, tepající rytmiky a excelentní vokální přednes v čele.
Red sharks- patří k mým nejmilovanějším, motorické riffy ukrutné síly jedou na maximum a démonický vokál cedící slova mezi zuby se pěkně zařezává pod kůži, všude okolo ale vévodí rychlá kola kytar poháněna ďábelským tempem.
Painted skies- lehce sklidní rozbouřené hladiny, dává vyniknout španělkám a jedinečnému akcentu a barvě zpěvákova hlasu, velebený refrén nás přivádí na okraj sladké emoční propasti.
Další příděl riffů v Masque of the red death a poté už následuje sedmiminutový orgasmus In dark places- epochální výpravná veleskladba, dokáže pojmout ty nejlepší ingredience z díly C. G. Jedinečná stavba, plíživé tempo, kanonáda melodií a z patra a s přehledem přednášející Midnight, dokáží dokonale navodit ty nejdojemnější chvíle do vaší mysly. Španělky v refrénu a melodické sólo kráně dozdobují tento metalový monolit.
Do druhé půle vstupujeme s dynamickou jízdou Where dragons rule, aby nás sedmá "osamělá zamilovaná" Lonely- dokázala svým soucitným tlakem doslova rozplakat. I Burning bridges- hraje na citlivou strunu, krásně znělé španělky do protikladu démonického Midnightova projevu dokáží v nejedné duši vykřesat známky rozechvění. Po nejslabší Eternal world, desku ukončí titulní meziplanetární expedice Transcendence.

V těchto dnech už k desce zdaleka tak velebený respekt nechovám jako kdysi, může zato můj posun do rockovějších vod, ale její kvalitu musím uznat, ať se pohybuju v jakkoli jiné hudební oblasti.4,5* stlačím pro tentokráte dolů.

horyna @ 21.08.2016 20:36:19 | #
Pánové, je pravda že třeba Gillan to dřív taky pěkně táhl vzhůru, ale nebývalo to nijak nepříjemné. Teď, když jsem si desku po dlouhé době připomenul, už mi ta démoničnost projevu zdaleka neimponovala jako kdysi a možná i proto, to není za 5.