Reakce na recenzi:

horyna - @ 05.10.2016

Donedávna pro mne zcela neznámá kapela tímto albem zaznamela průdký raketový start vzhůru, drápající se do pozic bezpečně zakonzervovalých Porcupinee Tree. Na úprvní zmínku jsem narazil v nějakém reklamním katalogu firmy Kscope s výborně ztvárněným obalem alba Someone Here is Missing. Následující Magnolia (zde cítím vlivy kolegů Anathema) ještě mou zvědavost podpořila zdejší recenzí a deska letošní už boduje naprosto přesvědčivě. Ono s tou inspirací u Wilsonovců je to ošidné, dvojaké. Na jednu stranu svůj obdiv nezapírá (alespoň letos ne) a sveřepě se dokáže oddat podobně nuantním plochám dojemně senzibilních tvarů, na stranu druhou je nutné brát v potaz skutečnost, že svým pesimistickým tokem tvořeným jinak poskládaným skupenstvím not, vyznívá v celkovém výsledku do smutného východiska, ne však nezvratného. Tahle osudovost není tak intenzivně předložena, spíše hledá východiska a našeptává, netouží odbourat zbytek vašich přeživší pozitiv, lehce vás přikryje zasmušilým závojem, v němž se mysl každého obrací do sebe a hluboce přemýšlí, bilancuje. Ovšem před tímto opusem tvorba "zloděje ananasů" inklinovala mnohem víc k indie rocku, nezavislé a space prvky byly obsaženy například v zmiňované Someone Here... v daleko větší míře než doposud. Ale to je ten vývoj.

In Exile- si vás modmaní s prvními hlasovými kreacemi Bruce Soorda, atmosféra je maximálně uhrančivá, křehká a subtilní, vše do sebe zapadá, minimalismus toť moto písně i alba, jedná se skutečně o exluzivní položku.
No Man's Land- utváří decentní struny španělky a opět velice sugestivní vokál. A tak se vlatně odvíjí i zbytek desky, občas na povrch vyplavou udernější pasáže, jako například ve trojce Tear You Up(totálně nasazený Gavin H.), ale je jich poskromnu. Rozhodně potěší vyzrálé harmonie Take Your Shot, nezvyklá klarinetová melodie ve Fend For Yourself, nebo trpká prázdnota vyplouvající skrze Where We Stood.

Velká poklona, první patří zvukaři a ústřední personě B. Soordovi, který svou práci odvedl nad očekávání dokonale, až si říkám, je vůbec možné v dnešní době jít dál. Ta druhá mistru G. Harrisonovi za nekonečnou množinu geometricko precizních bicích úderů, z kterých se člověku tají dech.

Těžko známkovat jakkoliv, deska se doma teprve rozehřívá, zatím zůstanu při zdi, 4 a kousek navíc.