Pineapple Thief - Your Wilderness (2016)

Svou první recenzi kterou jsem začal psát, ale dokončil až dneska věnuji desce, která se pro mně stala žhavým kandidátem na opus tohoto roku.

Na komplexní pojetí moderní progresivní hudby v podaní Pineapple Thief se nedá najít nejmenší kaňka, vada na kráse tu prostě neexistuje, jelikož na ni není ani místo. Emočně nabitá hudba, která po zásluze dokáže diváka strhnout a podmanit si ho. Dokonalejší a vyváženější zvuk aby člověk v dnešní době pohledal a i když se na muziku maximálně soustředíte, pořád vám není jasné, jestli máte v prvním plánu poslouchat ten nejdokonalejší bubenický přednes, kterého je moderně myslící bicmen vůbec schopen (to už vůbec nemluvím o precizním nazvučení kompletní rozsáhlé bubenické soupravy), výborné basové postupy, decentní kytarové akordy, většinou utvářené v akustických patrech, nebo nejdokonalejší nástroj kapely, hlas B. Sworda.
Podstatná je nahrávka svou atmosférou, dokonalým vystihnutím emoční práce s hudebními formami, které se vám zavrtají do mozku a nedostanete je ven.

Takhle hraje pokroková kapela dneška, donekonečna omýlané diskuze jestli jsou lepší stouns, nebo beat, proč hrají stařičcí Van Der Gráfi vyklidněněj a kdo je víc, ten či onen jsou k ničemu, člověk má jít kupředu, vyvýjet se, nezůstat přešlapovat v řekněme sedmdesátých letech. Objevujte a budete odměněni!

Jelikož nejsem přítelem dlouhých hudebně-slovních úloh a zastávám názor, že psát se má především o pocitech spojených s hudbou, proto končím a jdu si desku raděj znovu poslechnout. A vy to udělejte jako já, protože v hudbě neplatí,že: neznalost neomlouvá. Neznalost ochuzuje!
reagovat

Progjar @ 06.11.2016 13:33:50
Moja reč. Preto v drvivej väčšine počúvam kapely založené po roku 2000.
Skvelá doska, skvelá pocitovka - recenzia.

merhaut @ 06.11.2016 16:33:33
Na můj vkus kompozičně i aranžemi rozbředlé, zahlušené. Zpěv šeplavý, bezbarvý. Pár světlejších pianissimo pasáží mé dojmy nezachrání. K tomu zvuku: cinká to a duní, to jo:-)

horyna @ 06.11.2016 18:57:51
Steve vítej do naší malé rodiny, která je z desky vykolejena úplně stejně jako ty. Takovému emočnímu nátlaku nejde vzdorovat:-)

Jarda P @ 07.11.2016 06:34:57
Já to slyším stejně jako Merhaut.

luk63 @ 07.11.2016 07:07:37
Také tomu ´emočnímu nátlaku´ úspěšně vzdoruju a moc práce mi to nedá...

Donedávna pro mne zcela neznámá kapela tímto albem zaznamela průdký raketový start vzhůru, drápající se do pozic bezpečně zakonzervovalých Porcupinee Tree. Na úprvní zmínku jsem narazil v nějakém reklamním katalogu firmy Kscope s výborně ztvárněným obalem alba Someone Here is Missing. Následující Magnolia (zde cítím vlivy kolegů Anathema) ještě mou zvědavost podpořila zdejší recenzí a deska letošní už boduje naprosto přesvědčivě. Ono s tou inspirací u Wilsonovců je to ošidné, dvojaké. Na jednu stranu svůj obdiv nezapírá (alespoň letos ne) a sveřepě se dokáže oddat podobně nuantním plochám dojemně senzibilních tvarů, na stranu druhou je nutné brát v potaz skutečnost, že svým pesimistickým tokem tvořeným jinak poskládaným skupenstvím not, vyznívá v celkovém výsledku do smutného východiska, ne však nezvratného. Tahle osudovost není tak intenzivně předložena, spíše hledá východiska a našeptává, netouží odbourat zbytek vašich přeživší pozitiv, lehce vás přikryje zasmušilým závojem, v němž se mysl každého obrací do sebe a hluboce přemýšlí, bilancuje. Ovšem před tímto opusem tvorba "zloděje ananasů" inklinovala mnohem víc k indie rocku, nezavislé a space prvky byly obsaženy například v zmiňované Someone Here... v daleko větší míře než doposud. Ale to je ten vývoj.

In Exile- si vás modmaní s prvními hlasovými kreacemi Bruce Soorda, atmosféra je maximálně uhrančivá, křehká a subtilní, vše do sebe zapadá, minimalismus toť moto písně i alba, jedná se skutečně o exluzivní položku.
No Man's Land- utváří decentní struny španělky a opět velice sugestivní vokál. A tak se vlatně odvíjí i zbytek desky, občas na povrch vyplavou udernější pasáže, jako například ve trojce Tear You Up(totálně nasazený Gavin H.), ale je jich poskromnu. Rozhodně potěší vyzrálé harmonie Take Your Shot, nezvyklá klarinetová melodie ve Fend For Yourself, nebo trpká prázdnota vyplouvající skrze Where We Stood.

Velká poklona, první patří zvukaři a ústřední personě B. Soordovi, který svou práci odvedl nad očekávání dokonale, až si říkám, je vůbec možné v dnešní době jít dál. Ta druhá mistru G. Harrisonovi za nekonečnou množinu geometricko precizních bicích úderů, z kterých se člověku tají dech.

Těžko známkovat jakkoliv, deska se doma teprve rozehřívá, zatím zůstanu při zdi, 4 a kousek navíc.
reagovat

PaloM @ 05.10.2016 17:17:10
Pekne si to napísal, rád so si prečítal. Neviem, ja v tom pesimizmus necítim (texty som nečítal), keď tak, skôr melanchóliu. Mám pocit, že na tomto albume dotiahli do dokonalosti všetko to, čo prezentovali na predošlých. Mne maximálne sadol. Práve to CD idem objednať.

horyna @ 06.10.2016 07:59:34
PaloM: melancholii tam opravdu náklaďáky dováží po tunách. Přeji příjemné objednávání, já zrovna přemýšlím nad Magnolií, že ji také na obj. papír přihodím, začínám od konce diskografie, zatím spíš bázlivě a pomaloučku, nechci to nakupit, kdo má pak poslouchat ty haldy novinek :-) :-)

john l @ 06.10.2016 12:12:25
Desku mám doma sotva týden, ale sjíždím ju snad pošesté, uši se od ní nedaj odtrhnout, myslím že přesně tahle poloha na hudební mapě chyběla. Kapela se posunula jinam a dostala (i díky Gavinovi) na jinej level. PROSTĚ BOMBA !!! A 5* by mělo být minimum

PaloM @ 06.10.2016 13:42:23
horyna, v tomto prípadde premýšľam úplne rovnako ako ty. Your Wilderness objednané, Magnolia je na rade, no vzhľadom na výdavky odložené na neurčito :-) Snáď nie dočasne ako sovietske vojská u nás.

horyna @ 06.10.2016 14:01:25
Před chvílí jsem ji doposlouchal, je tu hodně co objevovat, dnes mě zaujala zvláštní atmosférická pasáž ve druhé půlce druhé skladby. Pomalu začínám litovat, že jsem nedal rovnou 5 :-), ta deska na to s přehledem má, úměrně s poslechy roste a pošilhává po nejvyšších metách. Pánové díky za názory a podobné emoční vjemy z tohoto líbezného skvostu. Zjevně nás není mnoho, co jsme kapelu vůbec objevili, sice pozdě, ale možná v prvou chvíli:-) Mě se líbí ukrutánsky.