steve - @ 06.11.2016 | #

Svou první recenzi kterou jsem začal psát, ale dokončil až dneska věnuji desce, která se pro mně stala žhavým kandidátem na opus tohoto roku.

Na komplexní pojetí moderní progresivní hudby v podaní Pineapple Thief se nedá najít nejmenší kaňka, vada na kráse tu prostě neexistuje, jelikož na ni není ani místo. Emočně nabitá hudba, která po zásluze dokáže diváka strhnout a podmanit si ho. Dokonalejší a vyváženější zvuk aby člověk v dnešní době pohledal a i když se na muziku maximálně soustředíte, pořád vám není jasné, jestli máte v prvním plánu poslouchat ten nejdokonalejší bubenický přednes, kterého je moderně myslící bicmen vůbec schopen (to už vůbec nemluvím o precizním nazvučení kompletní rozsáhlé bubenické soupravy), výborné basové postupy, decentní kytarové akordy, většinou utvářené v akustických patrech, nebo nejdokonalejší nástroj kapely, hlas B. Sworda.
Podstatná je nahrávka svou atmosférou, dokonalým vystihnutím emoční práce s hudebními formami, které se vám zavrtají do mozku a nedostanete je ven.

Takhle hraje pokroková kapela dneška, donekonečna omýlané diskuze jestli jsou lepší stouns, nebo beat, proč hrají stařičcí Van Der Gráfi vyklidněněj a kdo je víc, ten či onen jsou k ničemu, člověk má jít kupředu, vyvýjet se, nezůstat přešlapovat v řekněme sedmdesátých letech. Objevujte a budete odměněni!

Jelikož nejsem přítelem dlouhých hudebně-slovních úloh a zastávám názor, že psát se má především o pocitech spojených s hudbou, proto končím a jdu si desku raděj znovu poslechnout. A vy to udělejte jako já, protože v hudbě neplatí,že: neznalost neomlouvá. Neznalost ochuzuje!

Jarda P @ 07.11.2016 06:34:57 | #
Já to slyším stejně jako Merhaut.