Reakce na recenzi:

horyna - @ 05.04.2017

Nezdolný matador a jeden z mohykánu kytarového kumštu, Steve Hackett, se po dvou letech vrací se svým novým hudebním příběhem, tentokrát pojmenovaným The Night Siren, a nadále potvrzuje svou nezdolnou vůli produkovat a skladádat umělecky hodnotná díla, která budou ještě dlouho čnít nad rámec běžné kytarové a písňové produkce. V pravidelných intervalech (a teď už i v pokročilém věku) nám tento vnímávý muž už několik desetiletí servíruje jednu vytříbenou kolekci za druhou a studnice nápadů tohoto Angličana zdá se býti skutečně nevysychající. Pravda, převratných stylových kotrmelců a záměrně inovativních děl typu To Watch the Storms nebo Wild Orchids se už od mistra šesti strun zřejmě nedočkáme, ale to rozhodně nevadí. Protože ani ti, co vyznávají tradičnější způsob kompozice a přehlednější schéma, aplikované například na díle Out of the Tunnels Mouth, nebudou veskrze potěšeni.

Deska The Night Siren totiž (nejen zvukově) navazuje na předchozí temnější model Wolflight, ovšem pouze v některých aspektech. Předně ho posouvá dál, nachází a zdolává další výzvy, jakož i zajímavé kompoziční posuny. Slova jako variabilita, rozmanitost či osobitost lze na novinkový materiál uplatnil v plném rozsahu. Tyto přívlastky byly s tvorbou kytarového génia spjaty vždy - dnes se však ozývají opět a v ještě širší míře. Ovšem Stevův kompoziční um nezabředává a neorientuje se pouze na spojitost s jeho kytarou, ale nabízí daleko širší využití - třeba v oblastech kooperace s vážnou hudbou, dechovými plochami, své uplatnění najde i překrásný Amandin vokál a (jak už je u mistra dlouho zvykem) i neutuchající okouzlení kulturami blízkého východu.

Vzájemnou návaznost na předešlou kolekci Wolflight dokumentuje masivní kytarová stěna a potemnělý šat symfonického charakteru z úvodní skladby Behind the Smoke, v níž obměňování témat a vnitřní práce s písní samotnou dokládá nesporný kytaristův cit pro aranžmá i mravenčí práci okolo, jež vyniká s opakovaným poslechem. Ovšem hned píseň následující, Martian Sea, obrací kormidlo o 180 stupňů. Hračičkově taneční, avšak určitě ne banální rytmus, uháčkovaný s pomocí sitar, určitě překvapí nejednoho Hackettovského přívržence.

Podobný děj už se ovšem opakovat nebude, a tak třetí, mnohem závažnější a atmosférou podstatnější skladba Fifty Miles from the North Pole se na basové figuře jako obloukem navrací zpět k podstatě alba. Hackettův nástroj zde předvádí širokou paletu barev a píseň dokonale ovládá i řídí, Amandin navrstvený hlas se zaskví v celé své kráse a na cestě k finále nás doprovodí symfonický patetický odlesk, parádní sólo na trubku i dechový nástroj australských domorodců, nazvaný didgeridoo. Soubojem orchestru a Steveovy kytary je vyplněna trochu fádnější píseň čtvrtá, jeden ze dvou instrumentálních kusů desky, nazvaný El Niño.

Other Side of the Wall dá svým meditativnějším charakterem rozpomenout na období Beyond the Shrouded Horizon a do druhé půle nahrávky vplujeme na křídlech andaluských rytmů písně Anything but Love, jinak velice příjemné a pohodové záležitosti. Mám za to, že v této chvíli deska směřuje ke svému vrcholu, na kterém se zabydlely následující harmonicky bohaté, strukturně perfektně dotáhnuté a aranžérsky dokonale vystihnuté progresivní perly. Sedmou Inca Terra počínaje a devátou, zřejmě nejdokonalejší In the Skeleton Gallery (počujte to slovutné řádění saxofonu) konče. Výpravná melancholická bajka West to East a kytarová The Gift pak udělají konečnou tečku za tímto mimořádně povedeným albem.

Z alba, na kterém se vedle S. Hacketta opět představí široký ansámbl jeho věrných letitých průvodců (viz výčet hostů v bookletu alba), mi po jeho doznění uvnitř tělesné schránky zůstal ten známý příjemný pocit naplnění z výborně odvedené práce. Hackett je už po mnoho let má srdcová záležitost, a tak toužím opět zvolat známé: "Bravo, mistr, vaše nejlepší dílo je tu," ale po kolikáté bych se už opakoval? A tak připojím jen krátké hodnocení - samozřejmě, že za plnou.

Obdivovatelů starých Genesis je mezi námi stále podstatná část, Stevova hra měla na charakter jejich hudby určující podíl. A tak doufám, že si řadu svých příznivců najde i jeho tvář novější. Ta dobrodružná cesta rozhodně stojí za trochu té námahy.