Hackett, Steve - The Night Siren (2017)

Smekněte klobouky a poklekněte prosím, její veličenstvo král artrockového a progrockového království Steve Hackett právě přichází a s ním i vybroušený klenot v podobě posledního CD. „ Ano, i takto by se dal uvést nejnovější počin někdejšího kytaristy GENESIS. Jakoby pokropen živou vodou, nevydává od roku 1999 v podstatě slabé desky. Spojení s Rogerem Kingem, dvorním klávesistou, zvukovým architektem, spolutvůrcem a spoluproducentem se jeví jako extrémně šťastné. Hackettovo neuvěřitelně pestré album se spoustou zajímavých hostů zní veskrze moderně a uzemní vás již úvodní skladbou „Behind the Smoke“, kde významnou roli hrají orientální vlivy. Ty jsou patrné i v několika dalších skladbách, ale aby bylo jasné: Steve Hackett se nemíří pouze tímto směrem. Umně vstřebává i vlivy ostrovního folku, přičemž ani ostatní vlivy world music mu nejsou cizí a výsledkem, který po přetavení předkládá posluchačům, je pestrá kolekce, která sedí velice dobře při sobě. V tomto směru to připomíná obdobné snahy Roberta Planta na jeho zatím posledním albu, a i když oba toto téma zpracovávají zcela odlišně, výsledek je vždy ohromující. Ze všech kompozic sálá lehkost, nadhled a čirá radost. Téměř všechny kompozice se pyšní košatou stavbou, jsou mnohovrstevné, přičemž pestrá a měnící se aranžmá, změny rytmu a nálad vám nedají chvilku oddechu a vy těšíte, čím že vás překvapí v dalším taktu. Aranžmá jsou vůbec silnou stránkou alba a drobné libůstky vás čekají na celém albu. Jen těžko se hledají ty nejsilnější okamžiky, protože album drží pohromadě jako celek, ale přesto nemohu neuvést „In Another Life“ s tklivým motivem dud ke konci, při kterých se vám okamžitě vybaví nepřehledné zelené skotské pláně. Proměnlivá a mnohovrstevná „Fifty Miles from the North Pole“ s úžasnou vokalistkou Amandou Lehmann je nepochybně příběh sám o sobě. K vrcholům patří nepochybně „Inca Terra“ s vokálními eskapádami a majestátní až hymnická „West to East“. A samozřejmě všudypřítomná a nezaměnitelná mistrova kytara. Takto nějak by mohli znít GENESIS, kdyby ….. řeknou si určitě všichni jejich fanoušci a zejména ti, kteří nikdy neskousli jejich stylové pootočení kormidlem na začátku 80. let. Událost roku, chtělo by se mi říct docela potajmu. Mám ale za to, že se zas tolik nezmýlím, když si na to vsadím.
reagovat

horyna @ 29.07.2017 17:56:46
Steve zklamat nedokáže. Na každou jeho desku se předem těším a vím, že pokaždé dostanu velkou porci kvality. Tahle a předchozí jsou pro mě něco jako dvojčata, podobně jako To Watch The Storms a Wild Orchids. Tome díky za připomenutí.

Tomáš Rojt @ 29.07.2017 19:36:09
Díky Horyna, o tom jak vidím Hackettova alba a období jsem se trochu rozepsal v reakci na Tvoji recku Hackettovi památné dvojky. Mně zas poslední tři alba připadají jako trilogie a vůbec celá poslední éra s Rogerem Kingem mně přijde jako velmi ale opravdu velmi podařená.

horyna @ 30.07.2017 06:13:29
Ahoj Tome. Steveho tvorbu vnímáme naprosto shodně, znovu jsem si přečetl tvůj komentář pod Please D. T. a nemůžu než nesouhlasit. Právě on patří mezi mé nejoblíbenější sólové kytaristy a dost mne mrzí, že na sólové platformě není tolik uznávaný, diskutabilní a oblíbený, jako tomu bylo v Genesis. Ale to už je každého věc, kdo hledá kvalitu, jistě na něj dříve, či později sám narazí. Vodítkem mu můžou být naše a další recenze právě zde.
Svou prací jsi se trefil do mého nynějšího Hackettovského období. Já si před pár dny poslechl i jeho třetí a čtvrtou sólovku a obzvláště se Spectral M. jsem byl opět velmi spokojen. Další tvorba 80-90 let mě nezaujala a znovu startuji až s famózní To Watch The Storms.

EasyRocker @ 30.07.2017 06:17:30
Krásná recenze... teprve nedávno jsem se do téhle báječné nahrávky proposlouchal. Steve Hackett u mě stojí opravdu jen těsně pod vrcholem. I když... ;-)

Nezdolný matador a jeden z mohykánu kytarového kumštu, Steve Hackett, se po dvou letech vrací se svým novým hudebním příběhem, tentokrát pojmenovaným The Night Siren, a nadále potvrzuje svou nezdolnou vůli produkovat a skladádat umělecky hodnotná díla, která budou ještě dlouho čnít nad rámec běžné kytarové a písňové produkce. V pravidelných intervalech (a teď už i v pokročilém věku) nám tento vnímávý muž už několik desetiletí servíruje jednu vytříbenou kolekci za druhou a studnice nápadů tohoto Angličana zdá se býti skutečně nevysychající. Pravda, převratných stylových kotrmelců a záměrně inovativních děl typu To Watch the Storms nebo Wild Orchids se už od mistra šesti strun zřejmě nedočkáme, ale to rozhodně nevadí. Protože ani ti, co vyznávají tradičnější způsob kompozice a přehlednější schéma, aplikované například na díle Out of the Tunnels Mouth, nebudou veskrze potěšeni.

Deska The Night Siren totiž (nejen zvukově) navazuje na předchozí temnější model Wolflight, ovšem pouze v některých aspektech. Předně ho posouvá dál, nachází a zdolává další výzvy, jakož i zajímavé kompoziční posuny. Slova jako variabilita, rozmanitost či osobitost lze na novinkový materiál uplatnil v plném rozsahu. Tyto přívlastky byly s tvorbou kytarového génia spjaty vždy - dnes se však ozývají opět a v ještě širší míře. Ovšem Stevův kompoziční um nezabředává a neorientuje se pouze na spojitost s jeho kytarou, ale nabízí daleko širší využití - třeba v oblastech kooperace s vážnou hudbou, dechovými plochami, své uplatnění najde i překrásný Amandin vokál a (jak už je u mistra dlouho zvykem) i neutuchající okouzlení kulturami blízkého východu.

Vzájemnou návaznost na předešlou kolekci Wolflight dokumentuje masivní kytarová stěna a potemnělý šat symfonického charakteru z úvodní skladby Behind the Smoke, v níž obměňování témat a vnitřní práce s písní samotnou dokládá nesporný kytaristův cit pro aranžmá i mravenčí práci okolo, jež vyniká s opakovaným poslechem. Ovšem hned píseň následující, Martian Sea, obrací kormidlo o 180 stupňů. Hračičkově taneční, avšak určitě ne banální rytmus, uháčkovaný s pomocí sitar, určitě překvapí nejednoho Hackettovského přívržence.

Podobný děj už se ovšem opakovat nebude, a tak třetí, mnohem závažnější a atmosférou podstatnější skladba Fifty Miles from the North Pole se na basové figuře jako obloukem navrací zpět k podstatě alba. Hackettův nástroj zde předvádí širokou paletu barev a píseň dokonale ovládá i řídí, Amandin navrstvený hlas se zaskví v celé své kráse a na cestě k finále nás doprovodí symfonický patetický odlesk, parádní sólo na trubku i dechový nástroj australských domorodců, nazvaný didgeridoo. Soubojem orchestru a Steveovy kytary je vyplněna trochu fádnější píseň čtvrtá, jeden ze dvou instrumentálních kusů desky, nazvaný El Niño.

Other Side of the Wall dá svým meditativnějším charakterem rozpomenout na období Beyond the Shrouded Horizon a do druhé půle nahrávky vplujeme na křídlech andaluských rytmů písně Anything but Love, jinak velice příjemné a pohodové záležitosti. Mám za to, že v této chvíli deska směřuje ke svému vrcholu, na kterém se zabydlely následující harmonicky bohaté, strukturně perfektně dotáhnuté a aranžérsky dokonale vystihnuté progresivní perly. Sedmou Inca Terra počínaje a devátou, zřejmě nejdokonalejší In the Skeleton Gallery (počujte to slovutné řádění saxofonu) konče. Výpravná melancholická bajka West to East a kytarová The Gift pak udělají konečnou tečku za tímto mimořádně povedeným albem.

Z alba, na kterém se vedle S. Hacketta opět představí široký ansámbl jeho věrných letitých průvodců (viz výčet hostů v bookletu alba), mi po jeho doznění uvnitř tělesné schránky zůstal ten známý příjemný pocit naplnění z výborně odvedené práce. Hackett je už po mnoho let má srdcová záležitost, a tak toužím opět zvolat známé: "Bravo, mistr, vaše nejlepší dílo je tu," ale po kolikáté bych se už opakoval? A tak připojím jen krátké hodnocení - samozřejmě, že za plnou.

Obdivovatelů starých Genesis je mezi námi stále podstatná část, Stevova hra měla na charakter jejich hudby určující podíl. A tak doufám, že si řadu svých příznivců najde i jeho tvář novější. Ta dobrodružná cesta rozhodně stojí za trochu té námahy.
reagovat

john l @ 06.04.2017 09:03:15
Vesměs trefná recenze Horyno. Deska se doma ohřívá teprve třetí den. Slyšel jsem ji 2x + nějaké útržky. Návaznost na Wolflight je citelná, ale nejde o žádnou kopírku, Hackett zřejmě našel nový směr a tím se hodlá ubírat. Ale s "jeho" bývalými Genesis nemá dnes už zhola nic společného a jestli to tehdá byla kapela pro milióny, dnes je jeho hudba sotva pro tisíce. Jde o věrný okruh jeho fanoušků, ti si novinku určitě pořídí. Na veterány se už dnes nikdo další jaksi nenalepí.

dan @ 06.04.2017 11:19:39
Nového Hacketta budu teprve objednávat a určitě naslepo, ukázky mě nezajímají, v tomto případě je to zbytečný a ochudil bych se o moment překvapení. Recenzi jsem si přelítl, však žádné změny nečekám, ani nechci. Steve je jistota.

PaloM @ 07.04.2017 06:37:25
Počul som, prvé dojmy zmiešané ako pri Wolflight, postupne sa to vylepšuje. Pekná hudba, neurazí, ale ani nenadchne. Je to Pán umelec, no aj toto CD pre mňa nič zásadné.

dan @ 07.04.2017 12:20:27
Hackett s Deep Purple na cestě, dvě stařičké rockové ikony. Která z nich to klání vyhraje?

horyna @ 08.04.2017 06:30:30
Nacupoval jsem ji do sebe snad 7x. Sluchátka, mp3, auto, točím ji všude, kde se dá a známe se už dokonale:-) paráda

Tomáš Rojt @ 08.04.2017 19:41:54
Vynikající deska, SH zraje jako víno. První tři LP jsou skvělé, ale co předvádí na posledních třech, je skutečně na hlubokou poklonu. Spolupráce s Rogerem Kingem mu svědčí a od roku 1999 se píše nová etapa v Hackettově diskografii. Samostatnou recenzi přidám později, ale už teď tuším, že je to pro mne asi událost roku ( i když je teprve duben).