Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.01.2017

Desku Uncle Anesthesia jsem objevil někdy v patnácti letech, jako mladý pubescent jsem byl hudbou těchto melancholiků pevně zasažen a spolu s deskou následující se na pár let stala oblíbenou stálicí a hnací silou právě dospívajícího, po hudbě vyhládlého objevitele. Jak už to tak bývá a člověk s muzikou často kšeftuje, opouští ne tolik přitažlivé a nachází, nebo mění za vzorky nové, na dvacet let jsem tuto kapelu uložil k ledu. Až náhodný internetový vjem je pro mě vrátil zpátky do hry a i když je většina jejich alb (o ty první divočejší výtvory jsem nikdy zájem nejevil) už nedostupna, velká náhoda tomu chtěla a mě se poštěstillo tenhle výbornů kousek si naložit pod stromeček.

Jak tedy pro nezasvěcené popsat muziku, jež vytvářelo toto americké kvarteto. Jestliže styl grunge přišel a naplno propukl s Nirvanou, pak právě Screaming Trees stojí u kolébky této hudby. Určité fragmenty jak ve vazbě textové, tak hladině emoční, melancholicky a ležérně houpavé melodice a plynoucí hudební struktuře lze vystopovat právě zde. Celým albem se doslova zhmotňuje táhnoucí spojovací linie, která se tu líně, tu vzpupně skladbami promotává a propojuje tento hudební derivát v jeden líně vyhlížející celek. Dostatek dech-beroucích míst se postará o to, aby se divák neměl možnost nudit, jelikož Markův ledabyle pokládaný, přesto emočně velice silný hlasový projev k něčemu podobnému může svádět. Po standardním úvodu, je to především dvojice skladeb Bed Of Roses (ve které ve společnosti úžasných melodií putujete jihem států amerických) a titulní Uncle Anesthesia (ze které museli všechny alenky v řetězech i marmeládoví Pearl sakra čerpat) dokladující rozmanité chvíle alba. Výpravný způsob jak vokálního frázování, tak hudebních motivů představí po sobě jdoucí skladby Caught Between a Lay Your Head Down. O větší rozmanitost se pak stará depresivně trýznivá Before We Arise, nebo trubkou, exotickými motivy a fantaskně poletujícím Leneganovým hlasem obsažená dojímavá perla Disappearing. Do zadní části těla dostaneme nakopáno při odvazu Ocean Of Confusion, aby nás konejšivé tóny poslední Closer přesvědčili, že se jedná skutečně o dílo pozoruhodné.

Ještě bych tu rád podtrhl invenčně vynikající (osobně velice přitažlivý)albový přebal a zvláštní, vskutku maximálně zádumčivý zvukový kabát nahrávky, o který se ve společnosti Soundgarden-guru Chrise Cornella postaral především producentský velikán Terry Date, pracující pro tak rozličné hudební veličiny jako jsou progoví Dream Theater (první album), hard-melodici Fifth Angel (vzpomene si na ně někdo ještě?), kovový Metal Church (Blessing...), či thrash deska Horrorscope od Over Kill.