Screaming Trees - Uncle Anesthesia (1991)

Pro milovníka seattleské scény jsou "Řvoucí stromky" dávno kultovní věcičkou. Po prvé experimentálně-psychedelické fázi musel přijít zlom. Za pult zasedl mj. matador Terry Date (Soundgarden, Overkill, Pantera...). Lehce zvukově očištěni vyšli vstříc širší posluchačské obci.

Po psychedelicky zamlžené a grungeově rozostřené šlupce Beyond This Horizon poodhalí v houpavé Bed Of Roses dosud jen nesmělé hitové ambice. Titulka svým zamlženým oparem jako by konala pouť zpět v čase, Lanegan útočí jak vzteklý čokl. Po fláku Story Of Her Fate s punkovým tahem na bránu přijde korunovační duet. Caught Between, zásadní hit zbudovaný na vypjatém riffu, zběsilých sólech a hlasové krasojízdě. Lay Your Head Down prostou krásou upomíná dávno zašlé časy sixties. Before We Arise je beznadějnou grungeovou tryznou za padlé duše. Výprask Something About Today ukáže, zač je toho rockový loket!

Dojemná zpověď Alice Said tasí všechny zbraně - dokonale frázující Lanegan, životodárné kytarové proudění a parostroj Pickerel, tu a tam až lehce funkující. Time for Light po samplové overtuře ztěžkne do neprostupného sabbatovského bahna. Jakýsi prapředek válu Gospel Plow z poslední desky Dust. Laneganovo výjimečné baladické nadání obnaží perla Disappearing. Po další punkové náloži Ocean Of Confusion uzavře kolekci Closer. Další geniálně houpavá kytarová smyčka, jedno z nejlepších hrdelních vzepětí Marka Lanegana a tempo, neúprosné jako monopost F1. Skutečně velkolepě pojaté finále.

Subjektivně jeden z nejlepších záseků do grungeového špalku. Lanegan, ospalý, leč magnetizující, rozostřená, rafající kytara Gary Lee Connera. A jako skála pevná rytmika jeho bráchy Vana a Marka Pickerela (též Truly), který hned poté kapelu opustil. Dokonale exekuováno. 5/5
reagovat

Desku Uncle Anesthesia jsem objevil někdy v patnácti letech, jako mladý pubescent jsem byl hudbou těchto melancholiků pevně zasažen a spolu s deskou následující se na pár let stala oblíbenou stálicí a hnací silou právě dospívajícího, po hudbě vyhládlého objevitele. Jak už to tak bývá a člověk s muzikou často kšeftuje, opouští ne tolik přitažlivé a nachází, nebo mění za vzorky nové, na dvacet let jsem tuto kapelu uložil k ledu. Až náhodný internetový vjem je pro mě vrátil zpátky do hry a i když je většina jejich alb (o ty první divočejší výtvory jsem nikdy zájem nejevil) už nedostupna, velká náhoda tomu chtěla a mě se poštěstillo tenhle výbornů kousek si naložit pod stromeček.

Jak tedy pro nezasvěcené popsat muziku, jež vytvářelo toto americké kvarteto. Jestliže styl grunge přišel a naplno propukl s Nirvanou, pak právě Screaming Trees stojí u kolébky této hudby. Určité fragmenty jak ve vazbě textové, tak hladině emoční, melancholicky a ležérně houpavé melodice a plynoucí hudební struktuře lze vystopovat právě zde. Celým albem se doslova zhmotňuje táhnoucí spojovací linie, která se tu líně, tu vzpupně skladbami promotává a propojuje tento hudební derivát v jeden líně vyhlížející celek. Dostatek dech-beroucích míst se postará o to, aby se divák neměl možnost nudit, jelikož Markův ledabyle pokládaný, přesto emočně velice silný hlasový projev k něčemu podobnému může svádět. Po standardním úvodu, je to především dvojice skladeb Bed Of Roses (ve které ve společnosti úžasných melodií putujete jihem států amerických) a titulní Uncle Anesthesia (ze které museli všechny alenky v řetězech i marmeládoví Pearl sakra čerpat) dokladující rozmanité chvíle alba. Výpravný způsob jak vokálního frázování, tak hudebních motivů představí po sobě jdoucí skladby Caught Between a Lay Your Head Down. O větší rozmanitost se pak stará depresivně trýznivá Before We Arise, nebo trubkou, exotickými motivy a fantaskně poletujícím Leneganovým hlasem obsažená dojímavá perla Disappearing. Do zadní části těla dostaneme nakopáno při odvazu Ocean Of Confusion, aby nás konejšivé tóny poslední Closer přesvědčili, že se jedná skutečně o dílo pozoruhodné.

Ještě bych tu rád podtrhl invenčně vynikající (osobně velice přitažlivý)albový přebal a zvláštní, vskutku maximálně zádumčivý zvukový kabát nahrávky, o který se ve společnosti Soundgarden-guru Chrise Cornella postaral především producentský velikán Terry Date, pracující pro tak rozličné hudební veličiny jako jsou progoví Dream Theater (první album), hard-melodici Fifth Angel (vzpomene si na ně někdo ještě?), kovový Metal Church (Blessing...), či thrash deska Horrorscope od Over Kill.
reagovat

POsibr @ 03.01.2017 08:52:47
ST je neprávom opomínaná skupina, všetka pozornosť sa sústredí na veľkú grungeovú štvorku. Laneganov zastretý hlas určite inšpiroval spevácky prejav nejedného frontmana v žánri. zároveň G. L. Conner je pomerne neznámy gitarista, ale za to solídne kvalitný.

vďaka za pripomenutie.

ináč, odporúčam aj albumy Dust a určite aj postmortem kapely Last Words (ktorý tu na PB ani nie je). albumy spred roku 1990 ma nejako neberú.

horyna @ 03.01.2017 09:30:59
POsibr: tobě vďaka za reakci, dobře že neupadli v úplné zapomnění, Lenegan je prý hodně úspěšný na sólo dráze. Starší desky rovněž neprožívám a tu kompilační sem ještě mohu přidat, profil jsem vytvářel teprve včera.

EasyRocker @ 03.01.2017 10:49:27
Nádherná psychedelická pumelice, pro mě asi i za 5. Nádherné hymnusy Caught Between a úvodní Beyond this Horizon, temná mantra Before We Arise, bezčasná, ospalá nálada... krása, díky za recenzi:-)

horyna @ 03.01.2017 11:06:09
EasyRocker: kdyby jsi si někdy udělal čas, za sebe ti doporučím poslech alba následujícího- sladké zapomnění, delišités

EasyRocker @ 03.01.2017 11:11:41
Sweet Oblivion znám, ale bohužel ho nemám ve sbírce :-( Až závěrečné Dust, které jsem si oblíbil velice...

jiří schwarz @ 04.01.2017 01:55:39
Pro mě zcela nové (díky!) a velmi pěkné. Vokál pro mé uši velmi příjemný, mám rád tenhle typ začmoudlých hlasů, přitom přirozený, nemanýristický. Kytarky hezky zvoněj, občas hezky zazloběj.

horyna @ 05.01.2017 11:22:05
jiří schwarz: pochopitelně potěší, když si kapela po 20 leté hibernaci dokáže naklonit nového, roky zkušeného a protřelého fanouška :-)