Antony - @ 01.02.2017 | #

1. poslech - zív, nuda...
2. poslech - pár dobrých songů, jinak vata.
3. poslech - deto deto Imhotep
5. poslech - návyk, jako na cigáro po ránu. Nekouřím, aha..
10. poslech - Sorry jako.. ale to žeru!

Hudební styl, moderní melodický hardrock (nebo si tomu říkejte jak chcete) má obrovský přetlak konkurence. Hraje ho nepřeberné množství kapel z celého světa. V podstatě se nevyvíjí, jak ho definovali na přelomu 70/80 let Whitesnake a další, tak se hraje i teď. Nikdo už nečeká něco převratného, ale těžké je alespoň zaujmout. První poslech bývá vždy - aha, nuda, zív. A další taky, nic se nezmění. Většinou.

U novinky Gotthard prošel můj dojem z muziky svižným vývojem, od povinného seznámení až po nadšení. Švýcarům se podařilo vytvořit kolekci energických písní, přičemž většina z nich má potenciál zaujmout i náročnějšího posluchače. Nejde o standardní refrénovky, skladby jsou bohaté na melodické nápady, srší dynamikou, mají více vrstev, které stojí za to objevovat.

Úvodní Silver River má zajímavou a výraznou melodii, ale jako u jediné na albu z ní mám pocit, ze na mě moc tlačí. Hned dál ovšem začne hudební radost, přirozený pěvecký i hudební projev bez náznaku únavy nebo rutiny. Zdůrazním zejména Everything Inside s výrazným riffem a excelentními sóly, Tequila Symphony No. 5 s rafinovanou citací Beethovena a Only Love Is Real, kde se daří provařené téma zhudebnit znamenitě emotivně působivě. Ostatní skladby nezaostávají, mohl bych jmenovat téměř všechny. Nesnáším těžkopádnou, lacinou a omletou muziku, zavedené kapely k tomu často sklouzávají, tady se jedná o pravý opak. Osvěžující a milé dílo.

Jasně, že je to pořád muzika pro masy, takový metalový popík. Ovšem tohle vkusné provedení kombinované patřičnou invencí a pestrostí, vytvořené mistrně lehkou rukou, mne přitahuje. S každým poslechem objevuji další drobnosti a detaily, pozitivně dokreslující celkový dojem.

Zdroj: CD Deluxe Digibook
Skladeb: 15
Délka: 56:11
Dynamika: DR7
Zvuk: I přes značnou dynamickou kompresi celkem poslouchatelný

jirka 7200 @ 03.02.2017 09:50:18 | #
to Antony : Klasický hard rock prochází již určitou dobu renesancí a vychází kvanta desek kapel z celého světa. Snažím se sledovat, co v této oblasti vychází zajímavého a spíše jsem zvědavej na méně známé kapely, které většinou mají dobrý zvuk a ve studiu jim nesprasí zvuk dynamickou kompresí. V tomto kontextu nehodnotím novou desku Gotthard nijak vlídně. Tato nahrávka mi přijde až moc uhlazená a nacukrovaná, ale to je samozřejmě věc každého z nás, co preferuje.
Ale pokud jde o relax a občasný poslech, tak proč ne. Navíc jsi tu recenzi napsal tak neprůstřelně, že tomu tvému hodnocení není moc nic vytknout :-)

Nicméně máš pravdu, že klíč k mnoha deskám vede opakovaným poslechem, což je bohužel dnes málo vídaná věc.

Pamatuji doby, kdy jsme poslouchali nějakou desku a jelikož jsme jich měli jako šafránu, tak se hrály až do zblbnutí. Památný výrok pronesl jeden kamarád : " Deska ze začátku nic moc, ale dal jsem jí čas a po třicátém přehrání se mi už docela líbí ".

Já sám mám podobnou zkušenost s německými SINNER, měl jsem ji v autě na USB a pokaždé jsem zapomněl nahrávku vyměnit, takže jsem ji slyšel asi 15x. Po prvních posleších jsem si říkal, že se to nedá poslouchat, ale po následném rotování jsem do nahrávky proniknul. Potom mi klekla fleška a já CD půl roku naháněl po obchodech v celé Evropě.