Gotthard - Silver (2017)

1. poslech - zív, nuda...
2. poslech - pár dobrých songů, jinak vata.
3. poslech - deto deto Imhotep
5. poslech - návyk, jako na cigáro po ránu. Nekouřím, aha..
10. poslech - Sorry jako.. ale to žeru!

Hudební styl, moderní melodický hardrock (nebo si tomu říkejte jak chcete) má obrovský přetlak konkurence. Hraje ho nepřeberné množství kapel z celého světa. V podstatě se nevyvíjí, jak ho definovali na přelomu 70/80 let Whitesnake a další, tak se hraje i teď. Nikdo už nečeká něco převratného, ale těžké je alespoň zaujmout. První poslech bývá vždy - aha, nuda, zív. A další taky, nic se nezmění. Většinou.

U novinky Gotthard prošel můj dojem z muziky svižným vývojem, od povinného seznámení až po nadšení. Švýcarům se podařilo vytvořit kolekci energických písní, přičemž většina z nich má potenciál zaujmout i náročnějšího posluchače. Nejde o standardní refrénovky, skladby jsou bohaté na melodické nápady, srší dynamikou, mají více vrstev, které stojí za to objevovat.

Úvodní Silver River má zajímavou a výraznou melodii, ale jako u jediné na albu z ní mám pocit, ze na mě moc tlačí. Hned dál ovšem začne hudební radost, přirozený pěvecký i hudební projev bez náznaku únavy nebo rutiny. Zdůrazním zejména Everything Inside s výrazným riffem a excelentními sóly, Tequila Symphony No. 5 s rafinovanou citací Beethovena a Only Love Is Real, kde se daří provařené téma zhudebnit znamenitě emotivně působivě. Ostatní skladby nezaostávají, mohl bych jmenovat téměř všechny. Nesnáším těžkopádnou, lacinou a omletou muziku, zavedené kapely k tomu často sklouzávají, tady se jedná o pravý opak. Osvěžující a milé dílo.

Jasně, že je to pořád muzika pro masy, takový metalový popík. Ovšem tohle vkusné provedení kombinované patřičnou invencí a pestrostí, vytvořené mistrně lehkou rukou, mne přitahuje. S každým poslechem objevuji další drobnosti a detaily, pozitivně dokreslující celkový dojem.

Zdroj: CD Deluxe Digibook
Skladeb: 15
Délka: 56:11
Dynamika: DR7
Zvuk: I přes značnou dynamickou kompresi celkem poslouchatelný
reagovat

horyna @ 02.02.2017 11:31:16
Antony: děkuji za tvou recenzi! Rozhodně jsem nečekal že se tu někdo ujme nových Gotthard. Četl jsem jen mizernou kritiku v Metal Forever na kapelu, která vaří z vody a nakupuje kde se dát. Desku jsem slyšel na netu a musím říci že jsem byl po dvou velice převařených slabotkách Firebirth a Bang tentokrát příjemně zaskočen. Mladík za mikrofonem se tu zvedl o třídu a skrz vzdušnejší kompozice naráz prodí skoro stejné množství nápadů jak v domách Steva Lee. Uvidíme, ještě to prověřím, ale mám na těba chuť švajčarský masíve.

Antony @ 02.02.2017 11:35:19
Horyna:
No, taky jsem to nečekal. Nedával jsem jim moc šanci, ale tahle deska je fakt dobrá.

Jarda P @ 02.02.2017 12:02:53
Od Gotthard se mi líbí jen Domino Effect. Ostatní mi splývají bez něčeho co vyniká. Tudo desku neznám.

horyna @ 02.02.2017 12:38:13
Jarda P: Gotthard mají velice solidní start kariéry (první) hlavně ale druhá a třetí desky jsou klasikami hard rocku. Pak se trochu topí v popových vodách, ale Lipservice, Domino E. a Need to B. to je trojhvězdí maximálně šťavnaté rockové krasojízdy.

Antony: já jim nedával žádné šance, dokonce jsem ani netušil že desku připravují. Ještě jednou díky za prima počteníčko a rozšíření Gotthard-obdivovatelů.

Návštěvníků, kteří zkoumají a uznávají i novější hard-rockové zástupce (ne jen ze sedmdesátek) je tu zatraceně málo.

b.wolf @ 02.02.2017 14:14:25
Ze Švýcar raději Krokus, Gotthard jsem viděl se Stevem a fošny jako Homerun nebo Need to believe těžko něco překoná. A ta vykradacka Uriah Heep mně fakt přijde přes čáru. Jsem sice rád, že pokračují i po Stevově nečekaném odchodu, ale to je vše, zařadil jsem je do škatulky tuctovych, podobně hrajících smeček, lehce zaměnitelných, nicméně postradatelných. Dnes si fakt raději dám tu klasiku, staré pardy Cloven Hoof... Raději nehodnotim.

jirka 7200 @ 03.02.2017 09:50:18
to Antony : Klasický hard rock prochází již určitou dobu renesancí a vychází kvanta desek kapel z celého světa. Snažím se sledovat, co v této oblasti vychází zajímavého a spíše jsem zvědavej na méně známé kapely, které většinou mají dobrý zvuk a ve studiu jim nesprasí zvuk dynamickou kompresí. V tomto kontextu nehodnotím novou desku Gotthard nijak vlídně. Tato nahrávka mi přijde až moc uhlazená a nacukrovaná, ale to je samozřejmě věc každého z nás, co preferuje.
Ale pokud jde o relax a občasný poslech, tak proč ne. Navíc jsi tu recenzi napsal tak neprůstřelně, že tomu tvému hodnocení není moc nic vytknout :-)

Nicméně máš pravdu, že klíč k mnoha deskám vede opakovaným poslechem, což je bohužel dnes málo vídaná věc.

Pamatuji doby, kdy jsme poslouchali nějakou desku a jelikož jsme jich měli jako šafránu, tak se hrály až do zblbnutí. Památný výrok pronesl jeden kamarád : " Deska ze začátku nic moc, ale dal jsem jí čas a po třicátém přehrání se mi už docela líbí ".

Já sám mám podobnou zkušenost s německými SINNER, měl jsem ji v autě na USB a pokaždé jsem zapomněl nahrávku vyměnit, takže jsem ji slyšel asi 15x. Po prvních posleších jsem si říkal, že se to nedá poslouchat, ale po následném rotování jsem do nahrávky proniknul. Potom mi klekla fleška a já CD půl roku naháněl po obchodech v celé Evropě.