Reakce na recenzi:

Judith - @ 08.12.2022

Když tvorba překročí rozměr hraní pro vlastní potěšení a pár přátel, prudce se mění měřítka. To, co bylo nejprve vzdálenou metou a později obdivuhodným úspěchem, jako vydat vlastní cédéčko (nebo dvě tři), je najednou jen nezbytným základem, aby se hudba vydala do světa a jala se oslovovat nové posluchače, našla si svoje místo na velké mapě. Co se pod takovým úhlem pohledu ukáže u Cruel? Jaká jejich hudba je a co umí nabídnout? Podotýkám, že nemám kdovíjaký přehled, pokud jde o metal, jen mi chybí předsudky vůči "tvrdosti" - beru tvrdou hudbu prostě jako hudbu a tahle se mi zamlouvá s každým poslechem víc a víc.

V recenzi na debut Ekvilibrium jsem si přečetla názor, že volbou českého jazyka si Cruel dobrovolně zavřeli vrátka k širšímu publiku a úspěchu. Nemyslím. Svět se hodně změnil a aura minority může být naopak pro řadu lidí lákavá. Navíc to, že někdo zpívá vaším jazykem, ještě neznamená, že mu budete rozumět, a stejně to platí naopak; pořád se přece bavíme o hudbě, a ta nezná hranice.

Vnímám tady češtinu jako další výzvu, kterou si na sebe autoři dobrovolně nakládají společně s prozkoumáváním nezvyklých poloh a někdy i mezních možností rytmu, tempa, aranží. Jistá míra krkolomnosti a přerývanosti, jakou zpěv nejednoduchých textů ve svou povahou nepříliš zpěvném jazyce nutně přináší, u Cruel skvěle zapadá do celkového vyznění skladeb; vnímám texty jako pokračování hudby jinými prostředky, líbí se mi různost pěveckých stylů a také hlasů, jako by v obsazení bylo o několik nástrojů víc.

Nevím, do jaké míry je to stylotvorný záměr a nakolik přece jen jistý prostor pro zlepšení, pokud jde o mastering a produkci - celá nahrávka mi připadá docela výrazně "zarovnaná do bloku". Jednotlivé vrstvy jsou zřetelně odlišené a nástroje dobře čitelné, nemají ale mezi sebou příliš prostoru. Nejvýraznějším a možná bezděčným rysem alba je pro mě tedy střídání tempa, přesněji různé podoby a úrovně spěchu, což dává vzniknout různým dramatickým momentům. Vlastně celou dobu mám dojem, že se snažím zachytit a doběhnout něco, co přede mnou kličkuje a neustále mi ukazuje záda, ale je to svým způsobem podnětná situace, lákající k objevování. Jak se přede mnou jednotlivá zákoutí rozkrývají, objevuju spoustu zajímavých momentů, průhledů. nápadů.

Občas se kouzlo trochu rozmaže a vystoupí dojem kulisy, něčeho přece jen příliš uměle stylizovaného, neprožitého - nedobrou službu albu v mých uších dělají etnické názvuky, které mě vytrhují z nálady a příliš budí analytickou pozornost. Toho dobrého a zajímavého je ale přece jen víc: v každé skladbě je moment, kdy se musím prostě zastavit a nechat na sebe jen působit řezavost kytar, preciznost bicích, vynalézavost melodie. Kua, to je dobrý, říkám si v takových chvílích a je mi jedno, že je to celé jaksi příliš pečlivě zapnuté až ke krku - na mě to zabírá. Čtyři hvězdičky dávám jako výraz optimismu do budoucnosti, kterou má tahle kapela před sebou.