Reakce na recenzi:

Antony - @ 26.02.2018

Kapely zavedených jmen se během své kariéry potýkají s nejedním problémem. Jeden z hlavních je, jak zachovat svoji popularitu. Jak dál, co objevovat, když je vše, co bylo třeba, jest objeveno. Novoty jsou kontraproduktivní, tak co ještě, hledačství je špatně. Setrvávání na jistotách, opatrnost, jasně. Rozvíjení talentu, uf, dřina. Nikdo nemá recept. Ale žít v šoubyznysu chce každý, a je jedno, jestli prog, pop, nebo hip hop. Lze sledovat na kariéře různých skupin, jak se to s nimi motá, opravdových géniů je nemnoho. Většina na svoji Devátou čeká bezvýsledně.

THRESHOLD nastartovali svoji kariéru v době, kdy progresivní odnož metalu ještě patřila mezi průkopnické žánry. Měli štěstí na výrazné vokalisty, komponisty, osobnosti. Vytvořili si svůj nezaměnitelný styl, zaznamenali několik milníků. Stali se pojmem. Ale od jisté doby se jejich tvorba stala jen a jen rozmělňováním sebe sama, hrkání kolovrátku navyklých postupů se nedalo přeslechnout. Každé album od roku 2002 znamenalo sestup o stupínek níže. Každé album bylo víc a víc zaplácnuté rutinní efektní manýrou zpěv/kytara/bombastičnost a v této kaši se vše začalo utápět. Nedostatek nápadů byl nahrazen nacvičenou efektní pózou. Okázalý pomp metal, no brain.. kapelu jsem odpískal, z této jámy se skoro nedá vylézt, je to past. Talent dostal obojek, a než by se cukal na krátkém řetězu, seděl raději v boudě.

Umřel Mac, Wilson dostal vale. Blbý co? Navíc, zpátky nastoupil ten špatný Glynn Morgan. Už se nedalo čekat opravdu nic. Jak je někdo v kómatu, čeká se jen na odpojení od přístrojů. Mno. Jenže místo nekrologu dostala Groomova parta transfuzi živé vody. Dost dobrý a nečekaný.

Legends Of The Shires je naplněno odlehčenou metalovou muzikou, kde vrcholu opět nabývá dávno ztracená progresivita a kompoziční vytříbenost, vytrácí se revmatická zatuhlost přebubřelých efektů. Hudební témata jsou sevřená a soustředěná, všechno spolu souzní a je v nápaditých harmoniích. Morganův přiměřený a civilní projev zapadá do skladeb lépe než exaltované exhibice jeho předchůdců. Ze supícího Golema se stal atletický běžec s ladnými pohyby, kterého je potěcha sledovat.

Novinka THRESHOLD mne překvapila a udělala nečekanou radost. Tato rozsáhlá hudební plocha by obvykle byla nezáživná a ubíjející. Ovšem v tomto případě si album s chutí pouštím dvakrát po sobě. Dobré atributy jejich hudby zůstaly, ty ztracené jsou opět objeveny a vyzdviženy, krásně vynikají všechny finesy, detaily, jednotlivosti, aniž by se album rozpadalo. Je to pohoda, zde se v nebývalé míře ukazuje, že méně je více. V tomto případě daleko více, než se dalo v nejoptimističtějším snu čekat. Od Clone jde o nejepší dílo THRESHOLD.

2CD Nuclear Blast
1h:22m:22s
DR8