Reakce na recenzi:

horyna - @ 27.12.2017

Když jste ještě malým špuntem, můžete se pozastavit nad otázkou, jak to ten Ježíšek dělá, že mi pokaždé na Štědrý den dokáže nadělit ty dárečky, které jsem zrovinka potřeboval (tedy krom nepotřebného ošacení :-) ). V raném dospívání tohle kouzlo nabírá reálnějších představ, ale jak člověk dospěje a když má navíc rodinu a děti, začíná tato kouzelná hra zase znovu. Jenomže teď má člověk stejnou, ne-li větší radost z dárků, které dal druhým a které potěšily především jeho děti. Myslím, že je důležité, abychom uměli obdarovávat jeden druhého - a koneckonců také sebe. A jelikož jsme na fóru hudebním, nás jako fajnšmekry tohoto druhu umění musí potěšit každá dobře mířená nahrávka, kterou si sami, nebo nám naši blízcí nadělí.

Já to letos trošku přepísknul a do dlouhatánského dopisu určenému oné pohádkové bytosti vypsal pořádně dlouhatánský seznam cd. Asi mu dalo pěknou fušku tak velký balík (vlastně několk balíčků) pod ten stromeček natahat. Za těch několik desítek kulatých placiček které hodlám rozbalovat postupně a několik měsíců, může především bohatství těchto stránek s nepřebernou studnicí recenzí, podnětů a následných přeposlechů široké škály progresivní hudby. Jednou z položek na tomto seznamu byl i nový výtvor našich krajanů Believe. A jelikož mívám zvědavost na novinku přec o něco větší než na zástup převážně starších (sedmdesátkových) náhrávek, bylo album Seven Widows prvním, které putovalo do přehrávače.

U Believe letos došlo ke třem změnám v sestavě. Jednak je opustil dlouholetý klávesák Konrad Wantrych, jehož party převzala houslistka Satomi. Tím druhým je obměna na postu bicích nástrojů, kde se novic Robert Kubajek ukazuje v tom nejlepším světle. Třetí střídání je zároveň tím nejpodstatnějším. Z kapely odešel její dlouholetý a nutno dodat také famózní zpěvák Karol Wróblewski. Předpokládám, že nejen pro mne byl jeho sametový vokál jedním z poznávacích znamení celých Believe. Muž, který měl spolu s Gilovou kytarou určující podíl na charakteru a atmosféře jejich hudby. Byl jsem zvědav, jakého nástupce pánové vyberou a přesto, že to nedopadlo nijak katastrofálně, zůstal jsem zklamán. Lukasz Ociepa - toť jeho jméno - mě svou barvou hlasu ani technikou zpěvu nijak zvlášť neuhranul. Možná je to tím, že mám Belive až moc spojeny s Karolom, protože právě on do jejich hudby maximálně pasoval a dokázal v člověku rozburácet všechny druhy emocí. Jeho nástupce mi přijde tuctový, necharismatický, plytký a emočně velice chudý. A Believe jsou přece hlavně o emocích a melancholii. Ano, místy se opravdu snaží, například ve čtvrté části alba, jenže vzápětí přijde zvláštní druh jakéhosi nářku v jeho hlase a já mám potíž mu to celé uvěřit.

Co je ovšem nutno pochválit (tedy krom zajímavě vyvedené přední strany obalu) je nevysychající studnice melodických nápadů a aranžérských fines jejich leadera Mirka Gila. Přesto, že jsou jako autoři hudby uvedení krom houslisty Satomi všichni zbylí hudebníci, největší vliv a podíl cítím pořád z Gilovy naříkající kytarové hry. To uvnitř jeho strun je skryté kouzlo jakési sklíčenosti muziky Believe.

Apropo Satomi. Konečně je zase zpět v celém svém hřejivě houslovém lesku a hlavně na celé ploše alba. Jestliže byla její účast na čtyři roky starém výborném albu The Warmest Sun In Winter zredukována do nějakých dvou skladeb, její podstatně častější virtuozní vklad je na novince opět vítaným zpestřením už tak dost dokonalého hudebního celku.

Ten v mých očich nedovažuje pouze citelnější úbytek kvality za mikrofonem a místy mírně (z repro jsem vůbec nevnímal, pouze ve sluchátkách) skřípající zvuk (při přechodech bicích), který si letos chalani zapomněli pohlídat. Proto budu tentokrát jednu hvězdu okrajovat. 4,2