Reakce na recenzi:

horyna - @ 11.12.2020

Ke kapele It Bites jsem se dostal kdysi dávno, vlastně hned po vydání jejich comebacku v roce 2008, jež nesl název The Tall Ships. Desku jsem ihned přijal za svou a její obliba u mne trvá dodnes, což žel bohu nemohu tvrdit o druhé, přece jen slabší Map of the Past . Na jejich stopu mne přivedl o tři roky starší projekt Kino, na který mne tehdy upozornil agilní časopis Spark. A stejně jako v případě It Bites, ani dvojka Kino, nedávno vydaná deska Radio Voltaire, kvalit jedničky v žádném případě nedosahuje. Starší tvorbu prvně jmenovaných jsem měl v merku strašně dlouho, ale až teprve teď jsem se prostřednictvím Discogs dokopal k potřebné objednávce. Prvotní záměr, tedy nákup debutu The Big Land in the Windmill jsem s pomocí Youtube nakonec přehodnotil a sáhl po desce druhé - Once Around the World.

Ani jedna z obou lp It Bites, které kapela vypustila v druhé polovině osmdesátých let, není prosta jistých chyb. Jestliže jednička působí krapet archaicky, nevyhraněně, skladatelsky ploše a možná až umělecky nedokonale, tyto aspekty nahrávka druhá stírá. Jenže...už na ní se ta stejná sestava odklání od původní koncepce (art/prog rockového tělesa vymodelovaného dle vzoru Fish-ovských Marillion) a znatelně se dostává do područí tehdy stále módnějšího středního proudu. Deska tak vyznívá značně (přehnaně) eklekticky a výrazně popově. Prog je tu jen okrajovým stavebním pojivem, jenž drží po hromadě popové kvádry a pompézní suť. Občas nějaká ta melodie působí křečovitě, módně vyumělkovaně a ostudně trapně. Kapele však nelze upřít jistou odvahu změny, která je dokázala na chvíli posunout do tehdejšího mainstreamu. Každopádně hlas zpěváka a kytaristy Francise Dunneryho je přijatelně poslouchatelný, v některých méně šroubovaných polohách dokonce velmi příjemný a klávesová vozba Johna Becka zajímavá, pár krát celkem invenční a hlavně prostě "in".

Pro majitele osmdesátkových nosičů, přesněji pro ty, jež mají rádi hudbu kanadských Saga a Rush, britských IQ a Pendragon z této časové etapy, je pořízení oné nahrávky vcelku přijatelným řešením. Právě k albům Holmesových IQ jako Nomzamo a Are You Setting Comfortably?, lze desku Once Around the World dnes už nejspíše znovu polozapomenutých It Bites nejlépe připodobnit.