It Bites - Once Around The World (1988)

Ke kapele It Bites jsem se dostal kdysi dávno, vlastně hned po vydání jejich comebacku v roce 2008, jež nesl název The Tall Ships. Desku jsem ihned přijal za svou a její obliba u mne trvá dodnes, což žel bohu nemohu tvrdit o druhé, přece jen slabší Map of the Past . Na jejich stopu mne přivedl o tři roky starší projekt Kino, na který mne tehdy upozornil agilní časopis Spark. A stejně jako v případě It Bites, ani dvojka Kino, nedávno vydaná deska Radio Voltaire, kvalit jedničky v žádném případě nedosahuje. Starší tvorbu prvně jmenovaných jsem měl v merku strašně dlouho, ale až teprve teď jsem se prostřednictvím Discogs dokopal k potřebné objednávce. Prvotní záměr, tedy nákup debutu The Big Land in the Windmill jsem s pomocí Youtube nakonec přehodnotil a sáhl po desce druhé - Once Around the World.

Ani jedna z obou lp It Bites, které kapela vypustila v druhé polovině osmdesátých let, není prosta jistých chyb. Jestliže jednička působí krapet archaicky, nevyhraněně, skladatelsky ploše a možná až umělecky nedokonale, tyto aspekty nahrávka druhá stírá. Jenže...už na ní se ta stejná sestava odklání od původní koncepce (art/prog rockového tělesa vymodelovaného dle vzoru Fish-ovských Marillion) a znatelně se dostává do područí tehdy stále módnějšího středního proudu. Deska tak vyznívá značně (přehnaně) eklekticky a výrazně popově. Prog je tu jen okrajovým stavebním pojivem, jenž drží po hromadě popové kvádry a pompézní suť. Občas nějaká ta melodie působí křečovitě, módně vyumělkovaně a ostudně trapně. Kapele však nelze upřít jistou odvahu změny, která je dokázala na chvíli posunout do tehdejšího mainstreamu. Každopádně hlas zpěváka a kytaristy Francise Dunneryho je přijatelně poslouchatelný, v některých méně šroubovaných polohách dokonce velmi příjemný a klávesová vozba Johna Becka zajímavá, pár krát celkem invenční a hlavně prostě "in".

Pro majitele osmdesátkových nosičů, přesněji pro ty, jež mají rádi hudbu kanadských Saga a Rush, britských IQ a Pendragon z této časové etapy, je pořízení oné nahrávky vcelku přijatelným řešením. Právě k albům Holmesových IQ jako Nomzamo a Are You Setting Comfortably?, lze desku Once Around the World dnes už nejspíše znovu polozapomenutých It Bites nejlépe připodobnit.
reagovat

Pegas @ 12.12.2020 09:28:55
Dovolím si nesouhlasit, za mě je tahle deska to nejlepší, co It Bites nahráli a klidně bych jí dal plný počet bodů. Ale debut a Tall Ships se mi také hodně líbí. Tohle dokážu poslouchat pořád dokola a vždycky když CD vytáhnu, jen tak z přehrávače nezmizí. Dunneryho zpěv nejspíš každému nesedne, ale je také excelentní kytarista, co vynikne ještě víc z živých záznamů, bohužel toho moc není, nebo ne moc kvalitní.
Docela by mě zajímal tvůj názor na třetí album Eat Me In St. Louis, to je spíše rockové a přijde mi hodně slabé, nebo spíš takové obyčejné.

merhaut @ 12.12.2020 10:50:53
Tohle album jsem na tehdejších burzách roztáčel na kazety o 106. Většinou se zmíněnými Nomzamo od IQ na druhé straně. Dnes bych je asi neuposlouchal, ten osmdesátkový odér je pro mě stop bariérou.

Mayak @ 12.12.2020 11:58:52
Recenzia je z dnešného aspektu napísaná dobre a s nadhľadom, dá sa s ňou celkom súhlasiť, ale už z predošlých komentov v minulosti, hlavne v poslucháčskom vlákne je jasné, že sme na tom s Pegasom obdobne.
Proste u mňa je to kultový album, najviac "echtovný" It Bites, žiadna variácia na príliž čitateľnú skladateľskú/aranžérsku verziu "John Mitchell", ktorá je už o značne iných It Bites. Vinylový album som mal už v roku 1990, spolu s IQ "Are You Sitting Comfortably?" a v tej dobe som si tieto albumy veľmi vážil. Iste, z terajšieho pohľadu to môžem vnímať inak, ale tento album It Bites je pre mňa z historického aspektu najviac zásadný a najviac originálny/špecifický už navždy - Frank Dunnery je iba jeden ...

Pegas @ 12.12.2020 12:34:16
Mayak: Já It Bites poznal teprve před pár lety, kdy jsem si koupil komplet všech tří alb s Dunnerym plus nějaký živák. Takže mě k nim nic nepoutá z minulosti. Dřív jsem je na doporučení zkusil a nezaujalo mě to, byl to popík. Natrefil jsem totiž na Calling All The Heroes (dneska je i ta moje oblíbená). Ta osmdesátkovost mi nevadí, Některé desky mám rád právě proto. Ale třeba ty dvě desky IQ mě nebavily. Mám je ve sbírce a vůbec si je nepamatuji, protože jsem je slyšel možná jednou nebo dvakrát. Budu je muset ozkoušet dnes, jestli by mě přeci jen nazaujaly.

PaloM @ 13.12.2020 10:45:15
Počúvam to prvý raz a som presvedčený, že Marek horyna vystihol presne aj moje pocity. Je to prevažne príjemný poprock, vhodný do auta.

Danny @ 13.12.2020 22:11:53
Hodně dobrá recenze, poctivě popsané všechny plusy a mínusy. Skladby z Once Around The World mě neurážejí, kdyby to jelo v rádiu, nepřeladím stanici. Doma bych si dnes už ale nepustil. Měl jsem to kdysi na kazetě od kluka, který nahranou kazetu prodával za 100 Kčs. Kde to sháněl, to netuším, měl toho ale fakt hromadu. A na druhou stranu kazety - a teď dávám hlavu na špalek - jsem si nechal nahrát Revenge od Eurythmics. Vždycky bylo super, když člověk získal něco nového.

Palo, souhlasím, do auta to může být dobré. A to myslím vážně. Ani v autě nechci poslouchat nic pitomého, mohlo by to být nebezpečné.