Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 02.11.2019

Hory severozápadu, někde u Seattlu, doznívá další bouřka. Nikdo nehne brvou - stejně časté jako donést hot doga od otlučené pumpy. Před léty tahle nevlídná šeď dala vzniknout mohutné sonické bouři, která objela kontinenty jako tsunami. Pas, vládne apatie. Mysli rozvrácené kocovinou z úspěchu, depresemi, drogami a rozpady vztahů. Na chodníku zbytky stříkaček, kapslí, flašek.

Band zkušených matadorů začne houpavou nářezovkou Dickeye. Důkaz skladatelského citu s rozostřenými sóly, vše se smíchem demoliční jednotky. Tohle a žádné kompromisy! Cut You In na třech minutách ukáže Jerryho komplexnost - akustický úvod versus riffové a basové orgie - kop rovnou do zubů. Kontrast, ze kterého byl grunge vystavěn. Vzdušný, nezvykle vlídný hlas a klouzavé struny - dokonalý melancholický elixír My Song předvede Jerryho dokonale i v jemnějších křivkách. Settling Down ukazuje mistrovo zaujetí jižanským rockem, blues, a lehce sáhne i do folku a jazzu. Parádní ´lávové´ sólo a basové absolutorium Norwooda Fishera. Precizní a barvité sólo nám servíruje i v úvodu Breaks My Back. Neveselá, líně se vlekoucí mantra o zmařených vztazích. Co na sedmi minutách Cantrell dokáže využít nálad, nápadů nebo zvuků - nejvyšší respekt. Jesus Hands ukazuje, proč byl v Alence nenahraditelný. Lidsky i hudebně tvořil s Laynem dokonale se doplňující duo. Opět neúprosné metalické k.o. s typickými mezihrami. A v nejlepší tradici vám naloží na holou i Devil By His Side, vystavěná opačně; mírný start střídá nástrojová apokalypsa s apaticky odevzdanými vokály. Keep the Light On? Zcela moci toho cvoka s kytarou. Bez rozpaků tu obcuje zrezavělé blues s melancholickým duetem hlasu a kytar. Působivou pomalou věcí je Satisfy, opět lehce ovlivněna jihem, blues a folkem. Z jemna rovnou do propasti. Co vyčaroval akusticky v Hurt a Long Time, se zdráhá rozum akceptovat. Šest minut nebezpečně blízko dokonalosti, můj vůbec nejoblíbenější Jerryho ploužák. Tisíce by si za tohle utrhaly ruce. A po klidném začátku se Between rovněž rozhoupe v neústupném cantellovském duchu. Jeden hit za druhým - jen zíráte. Nejdelší a závěrečná Cold Piece je experimentální laboratoří. Volnější rozjezd, rohy Angela Moora a líné sabbatovské riffy. A jako královskou odměnu zapojuje mistr ocelové bubny, klavinet, varhany, programování a nekonečné výtrysky sól. Potemnělá suita jako trhová taškařice, kde se všechno pomátlo, a přec dokonale zapadá. Něco podobného už nikdy nestvořil, a odhazuji širák v dál.

Mr. Cantrell vše přežil - i když o fous. Stal se pánem svého osudu. Frustrace z nečinnosti Alenky přinesla kýžený autorský svěží vítr i následné turné, jištěné skvělými jmény. Hledal-li by Page nebo Iommi v 90kách alter ego, jedině jeho. Kadence riffů od A po Z, cit pro balady, folk, blues, metal - nedostižné.