Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 27.12.2018

V první řadě musím vyjádřit opětovně ohromné nadšení, že sem Terka dala profil této bandy. Můj vztah k nim je podobný jako její, poslouchám je možná častěji, než mnohé legendy žánru z počátku let devadesátých. Ta doba silným zářezům na pažbě prostě neskutečně přála.

Nebývale silný hardrockový potenciál je tady okamžitě s úvodním lomcovákem Meat Plow - jo, název sedí dokonale. Zeppelinovský staletý titánský riff a pak už jen rozdupaná spoušť a zkáza. Poslechněte elektrizující napjatě přeskakující vazby na počátku Vasoline - jsem sám, pro koho je čímsi jako Whole Lotta Love devadesátek? A vokální hody Scotta Weilanda jsou slastné i trpící. Že byl bradatý skřítek Eric Kretz podceněným strojmistrem vás přesvědčí jeho řádění na počátku Lounge Fly, s akustikami v zádech ožívají dávní stoneovští duchové. Interstate Love Song se po křehkém akustickém počátku zhoupne opět mamutími vlnami riffů - DeLeovci, to je fakt krutá strunná skvadra, kraluje tu ale opět Scott. Že dovede i působivé balady, ukáže v Still Remains, aranžérském i rytmickém jaspisu na vrcholu náhrdelníku.

Na bujné tribální rytmice, bluesovém a folkovém jádru překrásně dříme Pretty Penny. Pokud vám chybí úvodní zabiják, přelaďte na rytmické metalové orgie Silvergun Superman. A jestli vydržíte do konce, jste z řádně tuhého těsta! Na svěžích vzdušných pilířích se pohupuje vokálně nabitá Big Empty, i když ani tu STP neošidili o jadrné rockové exploze a hřmící sóla. Po tomhle je Unglued jako dvě a půl minuty neřízená jízda horské dráhy, kde se obsluha už dávno vymkla kontrole. Umí i punk, umí, a v jeho drsných šlépějích se vydává i Army Ants, tady už přicházejí ale i klasicky hardrockové ječící kytary. Rezignovaně ospalý start Kitchenware & Candybars poté překvapí pateticky symfonickými refrény. Asi nejvýraznější námluvy s britrockem. Okénko do dalších alb a "muzikálový" dovětek.

Debut byl grungeově pravější. Jsem rád, že se tu progboardistům líbí, byly ale i břitké kritiky za kopírování Pearl Jam či Alenky v řetězech. Byl to ale až tenhle monolit, který už unisono s řevem přijali kritici i fanoušci. Tklivý i nářezový, nástrojově bohatší. Taky stačí jakýkoli koncert pilířů - magie na pódiu i v davu.