Stone Temple Pilots - Purple (1994)

V první řadě musím vyjádřit opětovně ohromné nadšení, že sem Terka dala profil této bandy. Můj vztah k nim je podobný jako její, poslouchám je možná častěji, než mnohé legendy žánru z počátku let devadesátých. Ta doba silným zářezům na pažbě prostě neskutečně přála.

Nebývale silný hardrockový potenciál je tady okamžitě s úvodním lomcovákem Meat Plow - jo, název sedí dokonale. Zeppelinovský staletý titánský riff a pak už jen rozdupaná spoušť a zkáza. Poslechněte elektrizující napjatě přeskakující vazby na počátku Vasoline - jsem sám, pro koho je čímsi jako Whole Lotta Love devadesátek? A vokální hody Scotta Weilanda jsou slastné i trpící. Že byl bradatý skřítek Eric Kretz podceněným strojmistrem vás přesvědčí jeho řádění na počátku Lounge Fly, s akustikami v zádech ožívají dávní stoneovští duchové. Interstate Love Song se po křehkém akustickém počátku zhoupne opět mamutími vlnami riffů - DeLeovci, to je fakt krutá strunná skvadra, kraluje tu ale opět Scott. Že dovede i působivé balady, ukáže v Still Remains, aranžérském i rytmickém jaspisu na vrcholu náhrdelníku.

Na bujné tribální rytmice, bluesovém a folkovém jádru překrásně dříme Pretty Penny. Pokud vám chybí úvodní zabiják, přelaďte na rytmické metalové orgie Silvergun Superman. A jestli vydržíte do konce, jste z řádně tuhého těsta! Na svěžích vzdušných pilířích se pohupuje vokálně nabitá Big Empty, i když ani tu STP neošidili o jadrné rockové exploze a hřmící sóla. Po tomhle je Unglued jako dvě a půl minuty neřízená jízda horské dráhy, kde se obsluha už dávno vymkla kontrole. Umí i punk, umí, a v jeho drsných šlépějích se vydává i Army Ants, tady už přicházejí ale i klasicky hardrockové ječící kytary. Rezignovaně ospalý start Kitchenware & Candybars poté překvapí pateticky symfonickými refrény. Asi nejvýraznější námluvy s britrockem. Okénko do dalších alb a "muzikálový" dovětek.

Debut byl grungeově pravější. Jsem rád, že se tu progboardistům líbí, byly ale i břitké kritiky za kopírování Pearl Jam či Alenky v řetězech. Byl to ale až tenhle monolit, který už unisono s řevem přijali kritici i fanoušci. Tklivý i nářezový, nástrojově bohatší. Taky stačí jakýkoli koncert pilířů - magie na pódiu i v davu.
reagovat

Egon Dust @ 28.12.2018 16:33:58
Vynikajúca recenzia! Dnes už po bazošoch sa dá prísť po originály za pár šupov, len keď na tých LPs sú to šupy, tieto 90té roky :)
STP prešli štýlovo pekný kúsok cesty. Od grunge po alt.rock, kde bola aj silná stopa britpopu.

EasyRocker @ 28.12.2018 16:48:16
Egon Dust: úplný souhlas, čistý grunge byl vlastně jen debut. Pak parádně putovali mezi styly a moc se neohlíželi, odkud co poberou. Ale Purple mi sedlo asi nejvíc a stále má čestné místo v mé rockotéce :-)

horyna @ 28.12.2018 19:05:49
Core je klasický grungeovský mega-parádní album. Ale Purple jde mnohem dál, je to už zcela osobitá hudba maximálně vyprofilovaných skladatelů i hráčů. Neoddiskutovatelný strop S. T. P. Další desky mně připadají už hodně slabé, ale znám je jen zběžně. Doporučil by mi někdo jedinou jako nejlepší z následujícího trojlístku. Alespoň trošku srovnatelnou a podobnou na Purple? Děkuji

EasyRocker @ 28.12.2018 19:32:11
horyna: myslím, že i další Tiny Music... je vynikající :-)