Cult, The - Pure Cult: for Rockers, Ravers, Lovers, and Sinners (1993)
Reakce na recenzi:
horyna - @ 21.12.2019
Ten kdo se v muzice hlásí k heslu sex, drogy, rock n roll, nemůže neznat britskou jednotku The Cult. Ten kdo miluje kapely jako Rolling Stones, The Who, nebo Aerosmith, nemůže neposlouchat také kalty. Ten kdo má rád všeobecně kvalitní rockovou muziku, má rád i partu sdruženou kolem dvou charismatických kamarádů a přátel, nesoucí ve svém erbu nápis The Cult. Zpěvák Ian Astbury a kytarista Billy Duffy to spolu táhnou už od nějakého třiaosmdesátého, kdy se z původního názvu Southern Death Cult postupně transformovali do nynějších The Cult.
Do dnešních dnů vydali desítku studiových, kritikou velmi ceněných nahrávek. Soubor postihli i dvě oddychové nefunkční období v půli let devadesátých a o dekádu později. Já sám jsem se k nim přichomítnul někdy okolo roku 1993 kdy jejich muzika hojně frčelá éterem ( i na rockotékách) a na trh byl vržen i tento retrospektivní výběr Pure Cult: for Rockers, Ravers, Lovers, and Sinners.
Jde o zcela reprezentatiní kus (mezi výběry které uznávám a vlastním, jej počítám mezi ty vůbec nejlepší) určený těm, jež nehodlají zkupovat první studiovou pětku, nebo alespoň ne všechnu.
Výběr sedmnácti skladeb plus jedna elektronická novinka nevalné kvality je rovnoměrně rozdělen mezi všechy úvodní desky v počtu mezi třemi a čtyřmi písněmi. Řečí čísel je to sled 3-4-3-4-3 bráno od debutu po desku poslední Ceremony. Skladby jsou mezi sebou vzájemně promíchány tak dobře, že pokřivený sled posloupnosti vám v tomto případě vůbec vadit nebude. Z každé desky je zde umístěno to opravdu nejlepší, co ze sebe kalti v té době dokázali vypotit.
Z ještě gothic-rockového debutu Dreamtime boduje zaručená trojice s hity Go West a bonusem Ressurection Joe. Nedostižná dvojka Love je zastoupena titulkou a písněmi Rain, She Sells Sanctuary a Revolution. Třetí značně syrovou desku Electric produkovanou R. Rubinem doplňuje další trojice songů (skvělá Wild Flower) a z nejvelkolepější a nejúspěšnější Sonic Temple (s úchvatnou produkcí Boba Rocka) nesmí chybět nezapomenutelné hymny Fire Woman, Edie, Sweet Soul Sister a Sun King. A konečně Ceremony - tu zde zdobí jasná trojka Wild Hearted Son, Heart of Soul a nabuzená Earth Mofo.
Pure Cult je výborný výběr od kapely, která ždímala rockový styl až na dřeň, bez zbytečných pozlátek a excesů. Za kalty vždy mluvila hlavně hudba a ta byla a je z velké míry zatraceně kvalitní.