Cult, The - Pure Cult: for Rockers, Ravers, Lovers, and Sinners (1993)

Ten kdo se v muzice hlásí k heslu sex, drogy, rock n roll, nemůže neznat britskou jednotku The Cult. Ten kdo miluje kapely jako Rolling Stones, The Who, nebo Aerosmith, nemůže neposlouchat také kalty. Ten kdo má rád všeobecně kvalitní rockovou muziku, má rád i partu sdruženou kolem dvou charismatických kamarádů a přátel, nesoucí ve svém erbu nápis The Cult. Zpěvák Ian Astbury a kytarista Billy Duffy to spolu táhnou už od nějakého třiaosmdesátého, kdy se z původního názvu Southern Death Cult postupně transformovali do nynějších The Cult.

Do dnešních dnů vydali desítku studiových, kritikou velmi ceněných nahrávek. Soubor postihli i dvě oddychové nefunkční období v půli let devadesátých a o dekádu později. Já sám jsem se k nim přichomítnul někdy okolo roku 1993 kdy jejich muzika hojně frčelá éterem ( i na rockotékách) a na trh byl vržen i tento retrospektivní výběr Pure Cult: for Rockers, Ravers, Lovers, and Sinners.
Jde o zcela reprezentatiní kus (mezi výběry které uznávám a vlastním, jej počítám mezi ty vůbec nejlepší) určený těm, jež nehodlají zkupovat první studiovou pětku, nebo alespoň ne všechnu.

Výběr sedmnácti skladeb plus jedna elektronická novinka nevalné kvality je rovnoměrně rozdělen mezi všechy úvodní desky v počtu mezi třemi a čtyřmi písněmi. Řečí čísel je to sled 3-4-3-4-3 bráno od debutu po desku poslední Ceremony. Skladby jsou mezi sebou vzájemně promíchány tak dobře, že pokřivený sled posloupnosti vám v tomto případě vůbec vadit nebude. Z každé desky je zde umístěno to opravdu nejlepší, co ze sebe kalti v té době dokázali vypotit.

Z ještě gothic-rockového debutu Dreamtime boduje zaručená trojice s hity Go West a bonusem Ressurection Joe. Nedostižná dvojka Love je zastoupena titulkou a písněmi Rain, She Sells Sanctuary a Revolution. Třetí značně syrovou desku Electric produkovanou R. Rubinem doplňuje další trojice songů (skvělá Wild Flower) a z nejvelkolepější a nejúspěšnější Sonic Temple (s úchvatnou produkcí Boba Rocka) nesmí chybět nezapomenutelné hymny Fire Woman, Edie, Sweet Soul Sister a Sun King. A konečně Ceremony - tu zde zdobí jasná trojka Wild Hearted Son, Heart of Soul a nabuzená Earth Mofo.

Pure Cult je výborný výběr od kapely, která ždímala rockový styl až na dřeň, bez zbytečných pozlátek a excesů. Za kalty vždy mluvila hlavně hudba a ta byla a je z velké míry zatraceně kvalitní.

reagovat

EasyRocker @ 21.12.2019 16:55:13
Další trefa do černého. Rock oholený a ohulený až na dřeň a prapodstatu. A skvělí muzikanti navrch.

horyna @ 21.12.2019 18:20:59
Z kaltů se stala velká kapela i díky tomu, že dokázala točit tak rozličná alba, kterým se často podařilo přijít v pravou dobu na správné místo. Jejich singly vždy bodovali a jak píšeš, byli to páni hudebníci. A pořád jsou. Easy znáš jejich nejtvrdší - Beyond Good and Evil, kam se metalové spolky hrabou :-)

PaloM @ 21.12.2019 18:25:02
Slová kult, kultovná skupina mi vždy boli cudzie. A dať si priamo názov Kult, to zaváňa veľkým machrovaním. Či a kde mali ohlas, nikdy ma nezaujímalo. Prečo? Lebo ich hudba ma vôbec nezaujala.

EasyRocker @ 21.12.2019 20:23:13
horyna: tak samo:) tak dělali si vždycky, co se jim zachtělo...

A brát to podle názvu? No to by takoví Genesis nebo jéminkote Yes dopadli :-)

northman @ 22.12.2019 04:44:19
Osmdesátá léta znamenala především přechod tradičních kapel (Yes, Genesis, Pink Floyd) k pop rocku, na rozdíl od nich The Cult hráli tradiční bigbít na desce Dreamtime okořeněný gotikou. Zpěvák Ian Ashbury je obdivovatel původních obyvatel Ameriky a považuje se za jejich potomka. Mně se líbí téměř všechny desky, které tato skupina udělala. Obal jejich pro mě nejlepšího alba Love zdobí ornamenty původních obyvatel amerického kontinentu. Velice pěkná recenze, která mě mimo jiné podnítila k poslechu desek The Cult.

northman @ 22.12.2019 05:08:54
Omlouvám se samozřejmě Ian Astbury

horyna @ 22.12.2019 07:21:09
Pro toho, kdo má rád takové ty dirty pouliční krapet vyzývavé spolky tipu Rolling Stones z kraje sedmdesátek, nebo Aerosmith z půlky těch samých, ten ocení i Astburyho partu. Easy i Northman mi rozumí. Ne nadarmo si právě Iana vybral zbytek Doors k suplování Jima Morrisona při obnově koncertního účinkování před pár lety. Northmane díky, jsem rád, že si i v tomto případě notujem. Já mám rád nejraději alba Sonic Temle, The Cult a právě echt tvrdé Beyond... Jen k Hidden jsem se za tři roky nedokázal dokopat.

hejkal @ 22.12.2019 15:59:30
Zaujímavé. Celý prvý odstavec kladie otázky, na ktoré by som odpovedal áno a napriek tomu mi je Cult úplne ľahostajnou formáciou. Čo už. Skrátka, ani sugestívne odpovede typu ak más rád toto, tak MUSÍŠ aj tamto, nemajú vždy pravdu.

horyna @ 23.12.2019 06:48:37
Hejkal mě chytá za slovo. Tak samozřejmě, že to nelze aplikovat vždy a na každého, anebo...

Egon Dust @ 27.12.2019 12:18:30
Vynikajúca recenzia na vynikajúcu kapelu, ktorá pre mnohých nepriniesla nič prelomové, ale priniesla holdy kvalitných rockových skladieb a albumov. Pre mňa ich album LOVE je niečo atmosferický nové. Každopádne skvelá recenzia. Určite je tu mnoho recenzii špičkových, ale pre mňa sú tieto silné mená alphou & omegou. Inak chýba mi na progboarde Marilyn Manson napr.