chimp.charlie - @ 21.01.2024 | #

Byla to tehdy v tom osmdesátém opravdu požehnaná mikulášská nadílka – kdo dal punčochu za okno, nelitoval, byť trojice tentokrát obcházela domovy v poněkud netradičním složení: chyběli Mikuláš a anděl, zato čerti byli tři. A jelikož se naděluje už v předvečer Mikulášova svátku, objevilo se ve fusekli album Friday Night In San Francisco z 5.12. A udělalo do ní pořádnou díru. Načež musela uběhnout čtyři desetiletí a přijít covid, aby si Al Di Meola vzpomněl, že má v šuplíku ještě horečku sobotní noci. Popravdě řečeno obvykle bývám vůči podobnému dolování v archivech skeptický, zavání mi snahou vyždímat z tehdejšího sukcesu co se dá, do poslední noty. Tady to ale naštěstí neplatí.

Menu nabízí tři kolektivní (SPLENDIDO SUNDANCE, EL PAÑUELO a MEETING OF THE SPIRITS) a tři sólová čísla (ONE WORD, TRILOGY SUITE a MONASTERIO DE SAL), o něž se autorsky (i interpretačně) Mistři podělili rovným dílem. Pokud jde o poslední položku, edice se liší: já vlastním album na SACD, které na rozdíl od CD/LP obsahuje místo ORPHEO NEGRO bonusový track SONIQUETE od a v podání Paca de Lucíi.

Páteční album mi přijde jiskřivější, eruptivnější – a také efektnější. Možná i proto mě sobotní kolekce na první dobrou tolik neuchvátila. S opakovanými poslechy jsem si ale stále víc začal vychutnávat její komornější náladu, o niž se starají hlavně sólová čísla jednotlivých protagonistů, ale i věci zahrané v triu mi přijdou tak nějak ve větším poklidu – jako by se kluci vyblbli už včera a teď si to jen tak užívají. Všechna čísla jsou parádní, pokud bych ale měl vyzdvihnout jedno jediné, tak Meething of the Spirits, které při hraní v triu poskytuje sólujícím kytaristům nejvíc prostoru a sóla jsou tak možná méně exhibiční, zato oduševnělejší – zcela v duchu názvu skladby.

Al Di Meola a John McLaughlin album věnovali památce Paca de Lucíi, muzikanta, který – jak píše na obalu Al – „měl odvahu vystoupit ze svých flamencových kořenů a přitom si při hraní v jiné sféře podržet jejich ducha, srdce i technickou brilanci“ (pro ty, kteří vládnou angličtinou lépe než já: He was the one who had the courage to go outside of his Flamenco roots while maintaining its spirit, heart and technical brilliance by playing in a different realm!). Ve formě ale byli všichni – tenkrát na Západě.

Jistěže 5/5.

Judith @ 23.01.2024 01:57:18 | #
Našla jsem dokument o přípravě alba. Mělo by jít o dva večery s odlišným programem - sobotní uzavíral tříměsíční turné, takže by se klidnější nálada dala vysvětlit tím, že tady už šlo vlastně o vzájemné loučení. Z živých alb tohoto okruhu autorů mám dojem, že na rozdíl od ryzích rockerů, kteří by si na samý závěr nechali to nejbombastičtější, tady se vždy pracuje s přirozenou křivkou energie, která počítá s úvodním rozehřátím a závěrečným zklidněním. Každopádně to, co vyšlo jako páteční album, by mělo být natočeno v pátek a sobotní v sobotu. Al DiMeola si na pásky ve svém sklepě vzpomněl během let vícekrát, covid změnil pouze to, že John McLaughlin byl konečně ochoten si je poslechnout a dát k vydání souhlas (prý byl "překvapen, jak dobré to je"). Tady je video nastavené na čas, kdy se ukazují autentické dobové materiály. U celého dokumentu se dají zapnout titulky v češtině (automatický překlad).