Reakce na recenzi:

stargazer - @ 15.10.2022

Jsem velký příznivec Stanleyho Clarka. V dobách, kdy internet byl ještě v plenkách, začal jsem si mapovat jeho diskografii a díky tomu, že jsem v první řadě narazil na díla ze sedmdesátých let, nebylo cesty zpět. Totalně jsem jeho hudbě propadl. Postupem času, jak se kolekce zvětšovala, přišly na řadu i slabší alba. Nicméně, famózní technika jeho hry se naštěstí nikam nevytratila. Jako hráč na basu a kontrabas je u mě pořád světová No.1.

V roce 2014 vychází album UP, na kterém mě Stanley dokazuje opět svou jedinečnost hry. Co do skladatelství, to už je trochu horší. Up je směsicí jazzu, pop jazzu, funky, a tří jazzových standartů jménem Bass Folk Song. Kdyby ty Folk Songy na desce nebyly, vůbec nic by se nestalo. Jako to nejlepší na albu je coververze Brazilian Love Affair od George Dukea. A kdyby se Clarkeho skladba School Days zahrála trochu jinak a nepřípominala tak moc originál ze 76tého, byl bych spokojenej. A závěr v akustickém duetu s Chickem Coreou /La Cancion de Sofia/ taky nic moc. Mohli složit něco originálnějšího, něco nového. Sofia je už několikrát zrecyklovaný materiál a trochu nudí.

I přes tyhle moje osobní výtky, album Up je snesitelné pro širší okruh posluchačů. Na dvě hvězdy to není. Přece je trochu víc, než jen pro kompletisty, takže slabé tři.