Clarke, Stanley - Up (2014)

Jsem velký příznivec Stanleyho Clarka. V dobách, kdy internet byl ještě v plenkách, začal jsem si mapovat jeho diskografii a díky tomu, že jsem v první řadě narazil na díla ze sedmdesátých let, nebylo cesty zpět. Totalně jsem jeho hudbě propadl. Postupem času, jak se kolekce zvětšovala, přišly na řadu i slabší alba. Nicméně, famózní technika jeho hry se naštěstí nikam nevytratila. Jako hráč na basu a kontrabas je u mě pořád světová No.1.

V roce 2014 vychází album UP, na kterém mě Stanley dokazuje opět svou jedinečnost hry. Co do skladatelství, to už je trochu horší. Up je směsicí jazzu, pop jazzu, funky, a tří jazzových standartů jménem Bass Folk Song. Kdyby ty Folk Songy na desce nebyly, vůbec nic by se nestalo. Jako to nejlepší na albu je coververze Brazilian Love Affair od George Dukea. A kdyby se Clarkeho skladba School Days zahrála trochu jinak a nepřípominala tak moc originál ze 76tého, byl bych spokojenej. A závěr v akustickém duetu s Chickem Coreou /La Cancion de Sofia/ taky nic moc. Mohli složit něco originálnějšího, něco nového. Sofia je už několikrát zrecyklovaný materiál a trochu nudí.

I přes tyhle moje osobní výtky, album Up je snesitelné pro širší okruh posluchačů. Na dvě hvězdy to není. Přece je trochu víc, než jen pro kompletisty, takže slabé tři.


reagovat

stargazer @ 21.12.2024 15:41:23
Tohle cd mám podepsané od SC, když koncertoval v pražské Lucerně, mám dojem, že v roce 2015 /fakt si už nevzpomínám/. K tomuto albu se nerad vracím. Moc mě nenadchlo, hlavně jeho druhá půle. UP mi toho moc nenabízí. Nechápu účast Joe Walshe. Ve stejnojmené UP jako by ani nebyl. Pro mne těch slabých momentů je víc. 
Ale Dukeho přepracování Brazilian Love Affair je povedené. Na originál sice nemá, ale oceňuji to, že Clarke skladbě vtiskl novou energii.

vmagistr @ 21.12.2024 16:11:04
Na Clarkeovi jsem tehdy v Lucerně také byl, myslím si, že to byl listopad 2014. Byl to jeden z mých prvních jazzových koncertů a moc jsem si to užil.

stargazer @ 21.12.2024 17:12:59
Taky jsem si to užil. Lucerna Music Bar je kouzelné místo, kde můžeš chodit mezi patry, takže se ti dostává zvuku podle gusta a není to jen o jednom fleku. Hlavně, když jsem byl o něco mladší, tak mi tohle vyhovovalo. Clarke tam byl tehdy s dvouma klávesáky a bubeníkem, co měl vlasy typu ananas. Ten rok koncertu asi bude tak jak říkáš, já jsem vycházel z toho, že Up byl na světě /2014/, tak jsem tomu live dal o rok navíc.

Ještě k závěrečné skladbě La Cancion de Sofia : Clarke tuto píseň složil pro svoji manželku, je to nádherné instrumentální vyznání. Ale ta nejlepší a první verze se nachází na desce The Rite of Strngs /1995/. A podstatné je, že na TRoS je v kompletním provedení. Takhle se to nikde potom nehrálo. Snad jen v případě Clarke-White projektu pod názvem Vertú /1999/, kdy e tato skladba taky zahrála komplet pod názvem :
Topasio es Puro Corazon /part1/
Topasio /part2/