Reakce na recenzi:

stargazer - @ 05.11.2022

Musím přiznat, že po prvním poslechu Johnsonova ej jsem byl mírně frustrován. Těšil jsem se, že naváže na předcházející, výborná alba jako Bloom, nebo Up Close, ale ouha, nic takového se nekoná. Eric johnson náhrál čisté, akustické album, a na nahrávání si pozval jedenáct hudebníků......tak kde sakra jsou, když ze 13 písní, 9 Eric nahrál sám? Odpověď : Zapikali se na zbylých čtyřech tracích, a až na jednoho, co track, to jiná sestava.

Jak už bylo psáno v horním odstavci, Eric si vystačil v devíti písních sám se svojí kytarou, zpěvem a ojediněle na piáno taky hraje on. Co je na tomto albu absolutně perfektní - zvuk - sejmutej z těch kytar. Ten mě dostal úplně nejvíc. Předpokladem je ovšem poslech přes špičkovou aporaturu, nebo sluchátka. Wrapped in a Cloud, Hendrixova One Wish Melody a November jsou právě ten zbytek, kde hrají Ericovi hosté. A taky jsou to tři skladby s rytmikou a baskytarou. Wrapped in a Cloud a November jsou typické Johnsonovské písně a stojí určitě za pozornost. Dále album obsahuje ještě další předělávky, jako Mrs. Robinson/P.Simon/, Scarborough Fair-Camile/Simon & Garfunkel/a poslední, čtvrtý cover The World is Waiting for the Sunrise/Lockhart, Seitz, Sherman/ nahrál Eric s Doylem Dykesem - acoustic guitar.

První poslech bylo zklamání, ale druhým a dalším poslechem jsem album s jednoduchým názvem ej přijal za své. Do sklepa nepůjde, jak jsem prvně plánoval. Zůstane v kompletu Erica Johnsona a bude mi dělat dál radost. Dávám dvě hvězdy. Je to jako z albem Souvenir/2002/. Tahle deska je spíše pro obdivovatele Ericova kytarového projevu. Nové posluchače rekrutovat asi nebude a širší masy taky neoslní. Ale pořád je to Eric Johnson. Kvalita.