Judith - @ 04.12.2022 | #

V pořadí šesté řadové album původem americké skupiny Elder (většina členů žije už nějakou dobu v Berlíně) se během prvního týdne po svém vydání stalo jedničkou na Bandcampu - přispěla jsem k tomu svým nákupem takřka neprodleně poté, co na mě Innate Passage vyskočilo na YouTube. Je to zvláštně podmanivá, uklidňující kytarová hudba, tmavá a hustá jako šálek čokolády, která je dobře ukotvená v hlubších tónech, při svém postupu zvukovou krajinou bohatě meandruje a na hladině nechává podivuhodné kovové odlesky, jako nějaká noční verze duhy.

Žánrově má jít o stoner rock. Před týdnem jsem neměla páru, co tenhle pojem znamená, nuže: moudří praví, že tento žánr kombinuje prvky doom metalu s psychedelickým a acid rockem. Hned je to jasnější, viďte. Pojem "stoner" (který se používá například i pro označení filmů) souvisí s užíváním marihuany, konkrétně má jít o uvolňující, relaxační podobu zážitku v protikladu k živějšímu "high" úletu. Podstatou doom metalu potom je pomalejší tempo, podladěné kytary a výraznější zvukové zkreslení, které vytváří plný, spíše zastřený zvuk.

Vyklidněná, zahuhlaná (krásný terminus technicus) a barevně zasněná hudba Elder bezesporu je - barevnost se pohybuje na škále, jakou se vyznačují olejové skvrny. Přitom je zároveň jasná a kyprá jako dobře provzdušněný záhon, je v ní něco zemitého, tahle tíživost ale nezneklidňuje, právě naopak: dodává pocit stability. Nejběžnější délka skladby se u Elder napříč alby pohybuje kolem deseti, případně patnácti minut, instrumentální pasáže jednoznačně převládají nad vokálními a působí zčásti improvizovaným dojmem, není to kompozice typu sloka / refrén. V celkovém dojmu ale převládá pocit pravidelnosti nebo alespoň jakési ladnosti, jako ornamentální výšivka lesklou nití na dlouhém plášti z působivě těžké látky.

Za zmínku stojí texty, které jsou dokonale a absolutně o ničem - napůl filozofické, napůl fyzikální; například pojem koalescence (název třetí skladby) označuje stékání či splývání kapek na hladkém povrchu. Neustále se tu něco obrací, prochází, proměňuje, plyne, docela často taky hoří, noří či boří, zkrátka - každý ať si z toho vybere, co umí a co libo. Při hraní i v rozhovorech působí členové velmi civilně a příjemně věcně, ve videích kapela s oblibou používá pohyblivou kameru a efekt zrcadlení, který vytváří symetrické "roztančené" struktury.

Pro mé uši veskrze příjemná hudba a nečekaná, rychlá láska, která si neláme moc hlavu s tím, jestli se k sobě vůbec hodíme.

Voytus @ 06.12.2022 19:32:55 | #
Tuhle partu sleduji již deset (cože???) let. Náhodný objev na youtube v podobě alba Dead Roots Stirring z roku 2011 mě již při prvním poslechu přinutil zbystřit, že tady se něco děje. Obzvlášť potom následující album Lore považuji za určitý milník celého tohoto žánru. Letos byli i u nás, takže jsme s partou neváhali a jeli (totiž, našeho klávesáka jsem do téhle party zblbnul právě já, když jsem ještě dělal v hudebním oddělení v knihovně a půjčil jsem mu to - tehdy byl teda jenom jeden z těch stálých návštěvníků a ani jsem netušil, že vůbec na něco hraje). Byli tu koncem září ještě se dvěma kapelami, které mi ale nijak zásadně neutkvěli. Nicméně jsem s sebou táhnul jejich vinyly na podpis - povedlo se - a pokecal. Občas se mi totiž daří přes jednoho známého tahat do Loun různé mladé kapely ze zahraničí, tak co já, vím, třeba by se Elderům napříště chtělo zahrát na více místech v ČR, než jen v Praze. A koncert to byl skvělej, i když hlasitostxí poměrně přes čáru (ještě dva dny potom jsem neměl uši úplně ready). Odehráli něco přes hoďku, šest monstr songů, jak mají ve zvyku a člověku došlo, že z té současné stoner-doomové scény vybočují neuvěřitelnou nadřeností všech hudebníků, fakt mazec!