Luboš - @ 06.07.2016 | #

Skotskou skupinu se slovanským (přímo ruským) názvem jsem objevil nedávno, ale okamžitě jsem si ji zamiloval. Tahle skupina vydala pouze jednu desku, která zřejmě v té na rockovou hudbu plodné době zapadla.

Na desce je pět delších skladeb hraných s ohromným nasazením. Všechny skladby podkreslují rozskřípané Hammondy. Výborný zpěvák Zeik Hume a kytarista Mick Riddel. Úvodní dvoudílná skladba Three Days After Death je uchvatná, parádní rocková jízda se vším co k tomu patří. Skladba Aunty Mary's Trashcan s výborným riffem, tahle deska se mi líbí od začátku do konce. Nejde mi na rozum, že něco takového jsme mohli v té době opominout. V té době jsem měl oči a uši v této kategorii pro Led Zeppelin a ostatní kapely šly bokem.

Vynikající deska, které se vyrovnají v kategorii hard rocku snad jen jmenovaní Led Zeppelin a Atomic Rooster. Není to za maximum, ale čtyři hvězdy jsou dostatečné.

merhaut @ 08.07.2016 20:37:41 | #
Tak jsem v PC vyštrachal svůj 15 let starej profil BODKIN pro Classic Rock:-)

BODKIN

Sestavy:
BILL ANDERSON - bs (A)
ZEIK HUME – vc (A)
MICK RIDDEL - gt (A)
DOUG ROME - kb (A)
DICK SNEDDON - dr (A)

Albová diskografie:
1.(A) BODKIN (West CSA 104) 1972

Poznámka k albové diskografii:(CD reedice vyšla u firmy Witch&Warlock /SPM v roce 1991, a posléze i firmy Akarma v provedení CD i LP v roce 2000)

Jádro skotské skupiny Bodkin vzniklo v druhé polovině 60.let, kdy se dalo dohromady pár mládenců z několika sousedních vesnic. Přestože hoši vyrůstali vesměs na blues, brzy se přeorientovali na částečně těžkotonážní, melodický progresivní rock - postavený především na typickém soundu hammondek s Leslie boxem a zvučné, přemýšlivé kytaře. Po seznámení s producentem Jimem Westem dostali Bodkin možnost zkoušet a pilovat svůj náročný styl v jeho studiu. Kapela v té době hodně koncertovala v klubech a byla velmi populární v tamější studentské komunitě. Mládenci se dokonce účastnili finále talentové soutěže "The Best New Rock Band In The U.K.", když předtím s přehledem vyhráli všechna předkola. Bohužel ve finálovém klání nemohli použít svoji vyladěnou aparaturu, což poznamenalo jejich výkon. Krátce před nahráváním svého debutu vystoupili Bodkin coby předkapela Wishbone Ash (Aberdeen Art College, 1971).

Stejnojmenný debut nahráli Bodkin v roce 1972 (Central Scotland Studios / Falkirk) pod patronací Jima Westa a jeho West-Records. Bohužel se album nepodařilo umístit na běžný trh a bylo vylisováno pouhých 100 kousků, prodávaných fanouškům na koncertech. Jeden z nich obdržel od Bodkin i slavný vyhledávač talentů a rozhlasový dj - John Peel.

Krátce poté však Bodkin končí a slehá se po nich zem.

Skotsko, rok 1989. Producent jediného alba Bodkin - Jim West domlouvá pro realizátory CD reedice – Eriku Gnotzig a Manfreda Uhra - setkání s některými
členy kapely. Dostavili se: kytarista Mick Riddel , bubeník Dick Sneddon a baskytarista Bill Anderson (ten jediný je dodnes profesionálním hudebníkem). Chyběl zpěvák Zeik Hume (občanským jménem David Hume), o něm neměl nikdo z bývalých parťáků sebemenší zprávy a klávesák Doug Rome, jenž údajně pracuje jako
horník v Jižní Africe. Nápad, vydat doposud naprosto nedostupné album Bodkin z roku 1972 na CD, byl přijat všemi s nadšením.

Co tedy dnes již na CD i LP sehnatelné, dříve tak tajemné album obsahuje? Jednou větou - hutný, nápaditý progresivní 70‘ rock s dominujícími hammondkami. Ani na starou ostrovní rockovou scénu specializovaná encyklopedie Tapestry toho moc neuvádí: pět dlouhých skladeb je naplněno těžkým, klávesově kytarovým, soundem ... originál měl bílý přebal.

Three Days Death After(Part 1) – sytý úvodní motiv se po chvíli promění v hladivé preludování hammondů. Zeikova smutná slova jsou inspirována příhodou,
kdy se při jednom z návratů z koncertu stali Bodkin svědky tragické dopravní nehody. Následuje velkolepé instrumentální finále (s opakujícím se úvodním riffem), kdy se o přízeň doslova přetahují Dougovy hammondy a Mickův stratocaster. Part 2 téže kompozice začíná poklidnými akordy kláves, v opakujícím se chytlavém motivu se přidává kytara, následný souzvuk varhan a táhlých kytarových tónů evokuje Wishbone Ash i Camel. Přichází jímavě zpívaná prostřední část a gradované instrumentální finále.

Sílící, takřka strašidelný zkreslený tón hammondů protne „exploze“ všech nástrojů – tak začíná tajemný příběh Aunt Mary‘s Trashcan. Mistrovské dílo
starodávného progresivního rocku. Závěrečná instrumentální pasáž s vynikajícími, střídavými sólovými party kláves a kytary – to je veteránská lahůdka srovnatelná s ranými Uriah Heep, či Still Life.

Aftur Yur Lumber, nejkratší píseň alba je jedinou kompozicí s ustáleným tempem, zdobí ji však jedinečný zpěv, rychlý bas, těžké bubny a obvyklá porce kytary a
hammodů

Plastic Man uzavírá album. Pomalý song s hypnoticky houpavým, sytým riffem a svižným doprovodným partem. Děsivá slova o politicích připomínají tvorbu Velvett
Fogg. Výtečný závěr.

Zcela zapomenutou - spíše však nikdy nepoznanou - kapelu Bodkin lze opravdu zodpovědně doporučit k sehnání všem vyznavačům původního "seventies" progresivního rocku a těm pamětníkům, kterým při kmitavém zvuku originálních hammondek přechází příjemné šimrání po zádech.


---- ttd. ----

Album - podrobnější údaje z přebalu:

Bodkin - Bodkin (1972)
(CD reedice: W&W001 r.1991 WORLD WIDE REC./SPM INT., LP&CD firma Akarma r.2000)
1. Three Days After Death (Part 1) 9:28 / 2. Three Days After Death (Part 2) 7:09/ 3. Aunt Mary's Trashcan 10:48/ 4. Aftur Yur Lumber 5:12/ 5. Plastic Man
5:59//
Bill Anderson - Fender Bass/ Marshall Stack // Zeik Hume – Vocals // Mick Riddel - Fender Stratocastor/ Marshall Stack // Doug Rome - Hammond C3 &
A2 plus Leslie Cabinet // Dick Sneddon - Ludwig Drums //
All tracks written by Bodkin // Recorded at: Central Scotland Studios / Falkirk (1972) // Producer / Engineer: Jim West // Producers (1989): Erika "Witch" Gnotzik & Manfred "Warlock" Uhr // Cover Photo (Stowmill): Witch & Warlock // Group Photos by courtesy of Bill Anderson // Pre-mastering by OK-Studio / Düsseldorf ///

Pozn.: revidovanou verzi profilu jsem umístil v rámci propagace zapomněnek i do Rock & popu a Rock+, BODKIN si to zaslouží, parádní vykopávka.