Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 04.11.2016

Musím se přiznat, že tvorbu samozvaných králů metal už nesleduju bratru deset, ale spíš více let. Jejich kvalitativní propad a prodej naprosto podprůměrných produktů oddané skupině fanoušků, která jim zbaští všechno, mě dost nadzvedly a znechutily, a asi nebudu zdaleka sám. V heavymetalovém období někdy 15 let zpět jsem ale samozřejmě jejich alla sjížděl, hlavně ta z 80. let, která podle mě stále svou kvalitu mají. Dnes jsem si pustil tyto veterány snad po pěti letech...

Start je klasika Blood of My Enemies s vyšperkovanou DeMaiovou basou a pak už valící se bojová mašinérie v nejlepším duchu staré dobré manowarovské tvorby (metaloví pamětníci vzpomenou na zajímavý cover od melodicko death metalových Edge of Sanity). Jinak zakusující se sekající kovové jiskry, řičící sóla.... Each Dawn I Die je pomalejší s omamně zasekávanými kousavými kytarami ještě starého struníka Rosse the Bosse a naléhavým podáním Erica Adamse. Klasikou se silou Thorova kladiva je určitě Kill with Power, ocelovo-basová smršť se skutečnými smrtelnými marši bicích a správně vypálený heroický refrén si budete prozpěvovat ještě za století, a Ross the Boss si tady pěkně sólově zabejčil. Hail to England je kovovou poctou tomu ostrovu za kanálem La Manche, nažhavené sekající kytary se krásně potkávají s dalším vyvedeným sborově řvaným refrénem, tady si hrdlo na koncertech neodpočine. Army of Immortals - riff sekaný málem thrashově, a od samého počátku hrdinsky deklamující Eric Adams. Další výtečně vyvedená refrénová melodie, tady byli pánové ještě skladatelsky potentní, věděli, jak udělat smysluplný song za pár minutách, namísto plácání se v půlhodinových zmatcích, intrech, outrech a dalších nesmyslů. Black Arrows je basovým intermezzem, které známe z každé desky, ale tady to právě mělo ještě šmrnc, byť musím uznat, že tahle exhibice Mr. DeMaia mi ze starých desek přijde nejméně povedená, ty boostery a pedál se moc dlouho nedají... Všechno ale hází do smetí a žehlí hymnus Bridge of Death, dlouho jeden z mých nejzásadnějších kovových songů vůbec! Tady má basa šmrnc a smysl, pěkně se vznáší, kreslí.. úvodní nálada ve stylu skvostné Mountains a pak po titánském riffu nezastavitelný kovový příval na ploše devíti minut s množstvím výživných sól. Tady to má ale nějaký význam, smysl, na nové produkci mám pocit, že pánové tím časem neuvěřitelně plýtvají. Palec vzhůru.

Před 15 lety bych určitě vypálil hvězd aspoň deset, dnes s klidným svědomím za tři. Tenhle styl se mi přece jen už o dost vzdálil a negativně na mě určitě zapůsobila i produkce a přístup "králů" v posledních letech. Dobrý solidní zářez, pro fandy tohoto stylu povinnost. Ještě víc mě oslovila následující albová dvojice.