Bill Pleška - @ 04.07.2011 | #

Svůj sólový debut "Edison" vydal Jan Spálený až ve věku třiceti šesti let. Nezvalovu nejspíš vrcholnou báseň si tento hudební režisér Supraphonu a vášnivý letecký modelář zhudebnil prostě jen tak, pro radost, a původně ani nezamýšlel svou skladbu nahrát: předpokládal, že to prostě nebude nikoho zajímat. Naštěstí zásluhou Hynka Žalčíka nakonec vznikla tato deska, která se může směle řadit k tomu nejlepšímu z československé hudební produkce všech dob i žánrů.
Přestože Spálený se před Edisonem věnoval prachobyčejnému popu (skládal pro svého známějšího bratra Petra), v ničem nezaostává a v mnohém předčí i slavné západní art-rockové umělce té doby. Hlavně aranžérské schopnosti, jež zde předvedl, jsou fenomenální: hudba se neustále proměňuje spolu s básní, tu je více rockové kytary, tuhle dominují Stivínovy dechy, tadyhle se kouzlí zvuky z rozličných klávesových nástrojů a tamhle zase zní zneklidňující housle spolu s výstřely psacího stroje, ale přitom se hudební složka pořád drží textu, respektuje jeho formu a naprosto přirozeně ho doplňuje. Jestliže pouze Nezvalova velkolepá báseň sama o sobě dokáže na jejího čtenáře velmi silně zapůsobit, Spáleného hudba a přednes tento už tak velký dojem ještě několikrát umocní a pocity i pestré obrazy se střídají na mysli s ďábelskou kadencí - obzvlášť při poslechu v noci je efekt nejlepší.
Ačkoli Jan Spálený jako zpěvák proslul svým ošoupaným, bluesovým chraplákem, na tomto albu byl jeho hlas ještě dost čerstvý a svěží, aby předvedl vynikající pěvecký výkon včetně přesvědčivých výšek (na samém konci alba dokonce i jedno vysoké C).
Že je zhudebňování poezie - k níž má, jak sám říká, "maniakální vztah" - jeho velmi silnou stránkou, to pak dokázal v budoucnu ještě několikrát i s ASPM (například Poeův "Havran" či Ogdenova "Balada o katovi"), ale Edison je v celé jeho diskografii určitě nejrobustnějším počinem. Klenot, jenž se dá poslouchat pořád dokolečka a prozkoumávat z nesčetného množství úhlů ať už po stránce básnické, nebo muzikantské.

Borek @ 25.02.2012 09:12:26 | #
Petře, není to poprvé, co mi uniká význam podobného srovnání. Stavět vedle sebe Spáleného projekt ze sedmdesátých let se současnou produkcí, cíleně zaměřenou na oslovení mas, je blbost. Víš to jistě mnohem líp než kdo jiný, přesto tak děláš opakovaně. Že by jakési nutkání čas od času si to tady vyřídit s tím popem? Nebo přímo s dneškem?
Člověk by z takové poznámky pomalu nabyl dojmu, že "tehdy" se na hudební scéně ani žádný odpad nevyskytoval, taková to byla, panečku, doba! Nebyla. Toho humusu bylo všude kolem habaděj, a nejen v muzice. Tak jako teď, jako za sto i tisíc let (pokud to tedy letos svět nezapíchne). Nevěřím, že v Brně tomu bylo jinak.