Reakce na recenzi:

horyna - @ 10.01.2020

Debutní nahrávka Toward The Sun stoletým prachem zapadaných ostrovanů Druid, mně příjemně vyrazila dech svým totálně pro-Yes-ovským pojetím. Není to úplný klon, ale vztyčných míst by člověk našel hodně a podobnost je v určitých momentech až neuvěřitelná. Fluid Druid už jde daleko víc svou vlastní cestou a i proto je mi kapánek sympatičtější. Co si na ní ale cením nejvíce jsou samotné, velice nápaditě budované kompozice. Takřka každá je postavena na velmi silném a působivém motivu, který posluchač nemá problém si zapamatovat.

V úvodní Razor Truth se ladně střídají sytější dynamické plochy s těmi, v nichž budují náladu daleko intimnější lyričtější prostředky. Vše se po vzoru Gabrielovských Genesis chytře stiší, v povzdálí ševelí akustika a klávesy dojemně dobarvují okolní bukolickou scénu. Druhá Painters Clouds hned v zárodku obsahuje tolik myšlenek a nápadů, že by s nimi jiní vystačili na desku celou. Camelovská melodika, Yesovsky bublající basa a atmoška vzor Druid vás vtáhnou do děje a jen lehouce konejší. V instrumentální FM 145 "řídí" basu snad samotný Chris Squire, ale daleko zajímavější nápad mi připadá použitý ve čtvrté Crusade. Po určité části vždy zpěvák ohlásí – a teď zpívají děti – a opravdu, z hůry se ozve andělský dětský sbor se svým na, na, na, ná, ná… Skvostné. Nothing But Morning pro změnu pojme sborové vokály z jakési mše, dalšímu klenotu Barnaby dominuje pulzně burácející basová figura v kooperaci s ladnými výstřely kláves. A osmá Left To Find je zhudebněnou bajkou plnou poezie a jímavé hudební krásy.

Desku první jsem obodoval čtyřmi puntíky, tady rád ještě jeden přiložím. Škoda rychlého konce Druid, věřím, že by další deska opět stála za to. A pro fans Yes je tohle naprostá povinnost, vsadím se, že neznat podtitulek, nepoznají rozdíl.