Druid - Fluid Druid (1976)

Debutní nahrávka Toward The Sun stoletým prachem zapadaných ostrovanů Druid, mně příjemně vyrazila dech svým totálně pro-Yes-ovským pojetím. Není to úplný klon, ale vztyčných míst by člověk našel hodně a podobnost je v určitých momentech až neuvěřitelná. Fluid Druid už jde daleko víc svou vlastní cestou a i proto je mi kapánek sympatičtější. Co si na ní ale cením nejvíce jsou samotné, velice nápaditě budované kompozice. Takřka každá je postavena na velmi silném a působivém motivu, který posluchač nemá problém si zapamatovat.

V úvodní Razor Truth se ladně střídají sytější dynamické plochy s těmi, v nichž budují náladu daleko intimnější lyričtější prostředky. Vše se po vzoru Gabrielovských Genesis chytře stiší, v povzdálí ševelí akustika a klávesy dojemně dobarvují okolní bukolickou scénu. Druhá Painters Clouds hned v zárodku obsahuje tolik myšlenek a nápadů, že by s nimi jiní vystačili na desku celou. Camelovská melodika, Yesovsky bublající basa a atmoška vzor Druid vás vtáhnou do děje a jen lehouce konejší. V instrumentální FM 145 "řídí" basu snad samotný Chris Squire, ale daleko zajímavější nápad mi připadá použitý ve čtvrté Crusade. Po určité části vždy zpěvák ohlásí – a teď zpívají děti – a opravdu, z hůry se ozve andělský dětský sbor se svým na, na, na, ná, ná… Skvostné. Nothing But Morning pro změnu pojme sborové vokály z jakési mše, dalšímu klenotu Barnaby dominuje pulzně burácející basová figura v kooperaci s ladnými výstřely kláves. A osmá Left To Find je zhudebněnou bajkou plnou poezie a jímavé hudební krásy.

Desku první jsem obodoval čtyřmi puntíky, tady rád ještě jeden přiložím. Škoda rychlého konce Druid, věřím, že by další deska opět stála za to. A pro fans Yes je tohle naprostá povinnost, vsadím se, že neznat podtitulek, nepoznají rozdíl.
reagovat

pinkman @ 10.01.2020 10:35:14
Zní to jako klon, ale některé pasáže jsou lepší než originál. Je to hodně dobrý a to jsem to nezkoumal opakovaně. Díky za zajímavý tip, po Druid se budu muset poohlédnout. Debut bude předpokládám podobný.

northman @ 10.01.2020 13:35:12
Neposlouchám tenhle druh hudby každý den, ale album Toward The Sun vlastním. Psal jsem už u jeho recenze , že to zní jako klon Yes a svým způsobem je to zajímavější, protože to není tak profláklý. Tuhle desku nemám, ale poslechl jsem si ukázky na youtube. Kdybych měl hodnotit, tak přesně obráceně více bodů bych dal debutovému albu. Díky za pěknou recenzi.

EasyRocker @ 10.01.2020 14:13:17
Pro mě neznámá akvizice, určitě se po tom podívám. A horynovi díky za inspiraci.

Brano @ 11.01.2020 08:11:57
Tiež mám radšej ich debutový album Toward The Sun.V zbierke mám 2CD od BGO Records,ktoré som si kúpil kedysi hodne dávno v bratislavskom music-shope Roxy(tu musím poďakovať pánovi majiteľovi,že mi túto skupinu odporučil).Kto má rád tento typ hudby,tomu môžem vrelo odporučiť "americký Yes"-skupinu STARCASTLE>> odkaz

Jarda P @ 13.01.2020 06:53:30
Vůbec jsem kapelu neznal, o to víc jsem příjemně překvapen. Na rozdíl od podobně znějících Starcastle.

Druid patrí k tým skupinám , ku ktorým som sa dostal už dávno (a teda je to viac ako desaťročie). Dva albumy na jednom vydaní od BGO uvádzali typický fantazijný obal debutu Toward the Sun (menej vábnu kaluž Fluid Druid som si vtedy nevšímal) , navyše, zadná strana cédéčka hlásala roky vydania 1975 a 1976, nuž som sa dal zlákať. Neviem, čo som čakal, ale určite som nečakal, že dostanem dva zabudnuté albumy od Yes. Možno sa to bude zdať niekomu prehnané, ale v tých časoch som ešte pomerne rýchlo spoznával široké zákutia rockovej hudby 70. rokov a veril som, že všetka vtedajšia produkcia, známa i neznáma, bola dokonalá, objavná, krásna a najmä svojská, rozpoznateľná, jedinečná. Formácia Druid ma z tohto naivného stavu vyliečila.

Razor truth je evidentne pocta Yes, spevák Dane by mohol robiť Andersonovi dabléra. Napriek evidentnému využívaniu indigového papiera mám túto skladbu rád, je krehká ako francúzske pečivo, snáď sa Angličania neurazia. Skladieb je na albume celkovo deväť, žiadna nevybočuje z obkreslených vzorov, aj tak však mám pocit, že rytmika je priamočiarejšia, než by si podobná hudba žiadala. Niektoré momenty sú vydarené, Crusade napríklad strieda vankúše s klincovou posteľou vábnym spôsobom, ktorému sa nedá odolať. Najlepšou skladbou na albume je však výpravný kúsok symfonického rozmeru zvaný Nothing but morning, to sa musí počuť. Rovnako ako „genesisovské“ gitarové dumky v Left to find.

Art rock yesovského typu si vždy potrpel na vrstvené kompozície, sladké vokály a zručné muzicírovanie. To všetko Fluid Druid ponúka a „Yesomilci“ by nemali byť sklamaní.
reagovat

catcher @ 08.04.2013 11:09:49
Taky mám to 2CD od BGO, pořídil jsem ho někdy v 1995. Tehdy jsem byl lehce zklamaný, YES jsou přece jen trochu dál, nicméně Druid nakonec není tak špatná parta. Je to celé hodně křehké, a asi ne pro každého, nicméně fandové YES, jak už zaznělo v recenzi, nebudou zklamáni. Pro ně tuhle kapelu určitě doporučuju. Zejména první deska (Towards the Sun) disponuje nepřeslechnutelným kouzlem artrocku 70's.
Drobné kapky rosy se zde třpytí na jemně upředené pavučině v hřejivém ranním slunci indiánského léta.
Mám takové desky rád, vyzařuje z nich ona neopakovatelná atmosféra doby, kterou považuji za zlatý věk muziky, kdy spousta desek vznikla jaksi mimoděk, pouze z tvůrčího přetlaku kapel, které hrály evidentně s entuziasmem, jež byl nezřídka v rozporu s 'bonitou' jejich nahrávek na hudebním trhu. Naštěstí byl tehdy tento svět ještě relativně v pořádku, dnes už by tři čtvrtiny tehdejší produkce rockových kapel v jejich původní podobě současný lichvářský hudební 'průmysl' nevydal.
Druid nejsou omylem zapomenutí géniové, ale solidní kapela, poměrně zdařile rozpracovávající základní směry, vytyčené milníky tehdejší doby, zde především zmiňovanými YES a dále třeba Genesis a Camel. Sám bych je hodnotil zhlediska 'svojskosti' o něco výš než třeba Starcastle, které mám taky docela rád.
První desce bych dal čtyři, druhé tři a půl.
Worth to listen !