Reakce na recenzi:

horyna - @ 13.03.2017

Kapela Frost spadá do tzv. čtvrté líhně britské progresivní školy. Jestliže tu první zcela jasně prezentují Gabrielovci a druhou Rotheráci, pak třetí zvaná spíše neoprogresivní je podepřena trojicí kapel Arena, Threshold a Jadis. No a v té čtvté, poslední se v novém tisíciletí logicky nalézají právě zmiňovaní Frost.

Frost pochodují zcela po vlastní linii a absolutně se jakémukoliv škatulkování vymykají. S kolegy Headspace ztrácejí tvrdost i temnotu, oproti Sound of Contact jim chybí vzdušnost a ve srovnání s například DeeExpus nejsou schopni nabídnout vzletnější melodie ani rozmanitější aranžmá. Přesto jim ale originalita nechybí a podíl na formování moderní hudby jim těžko někdo odpáře.

V porovnání s deskou debutovou se mi druhý díl zamlouvá o poznání víc. Přijde mi celistvější, nápaditější, méně roztříštěný a celkově zajímavější. U třetího pokus Frost z roku minulého mám pak pocit, že spíše než muzikanti obsluhují nástroje stroje na akumulátor a tahle "mašinková" produkce mě zatím zvlášť nezaujala.

Osobní důvod, proč jsem si vybral jako reprezentativní právě tuto kolekci, bude nejspíš i v osobě zpěváka Declana Burkeho, jehož hlas mě na rozdíl od lídra Jema Godfreye přijde zajímavější a přitažlivější, nicméně Burke je slyšet jen na tomto díle. Jinak co se týče už zmíněného bosse J. G., právě on je majitelem jména kapely a také známou britskou hudební personou. Něco jako Fripp u K. C., jen asi méně pedantský :-) Zbytek bandu tvoří známé osobnosti z okolí a při poslechu desek této kapely se stěží ubráníte pochybnostem o obsluze šesti strun stejným člověkem, který má na svědomí kytarové linky na albech spřízněných Arena. Jeho pojetí a technika je zde sice rozdílná jak jen může být, ale alespoň tu nemáme další klon.

Galaktický, klávesově-samplovaný opar hudby Frost se vznáší nad většinou moderně pojatých progresivních písní alba. Já mám rád třeba druhou Welcome To Nowhere, rozpohybovanou riffovku Pocket Sun, ale i překrásnou baladu Salin, nebo klávesovou smršť Dear Dead Days - ta šlape přímo pekelně a za klávesami řádí sám rohatec jedna začouzená. Když si právě teď k recenzi desku znovu pouštím, musím naznat, že mě skutečně baví, chce to prostě jen tu správnou náladu.

Kapela Frost nejspíš nikdy nebude bodovat v hitparádách a nabalovat na sebe mračna fans. Je určena jen pro specifickou prog skupinu posedlou hledáním nových obzorů a možností. Mám pravdu Braňo, Mayak a další ?