Frost* - Experiments In Mass Appeal (2008)

Kapela Frost spadá do tzv. čtvrté líhně britské progresivní školy. Jestliže tu první zcela jasně prezentují Gabrielovci a druhou Rotheráci, pak třetí zvaná spíše neoprogresivní je podepřena trojicí kapel Arena, Threshold a Jadis. No a v té čtvté, poslední se v novém tisíciletí logicky nalézají právě zmiňovaní Frost.

Frost pochodují zcela po vlastní linii a absolutně se jakémukoliv škatulkování vymykají. S kolegy Headspace ztrácejí tvrdost i temnotu, oproti Sound of Contact jim chybí vzdušnost a ve srovnání s například DeeExpus nejsou schopni nabídnout vzletnější melodie ani rozmanitější aranžmá. Přesto jim ale originalita nechybí a podíl na formování moderní hudby jim těžko někdo odpáře.

V porovnání s deskou debutovou se mi druhý díl zamlouvá o poznání víc. Přijde mi celistvější, nápaditější, méně roztříštěný a celkově zajímavější. U třetího pokus Frost z roku minulého mám pak pocit, že spíše než muzikanti obsluhují nástroje stroje na akumulátor a tahle "mašinková" produkce mě zatím zvlášť nezaujala.

Osobní důvod, proč jsem si vybral jako reprezentativní právě tuto kolekci, bude nejspíš i v osobě zpěváka Declana Burkeho, jehož hlas mě na rozdíl od lídra Jema Godfreye přijde zajímavější a přitažlivější, nicméně Burke je slyšet jen na tomto díle. Jinak co se týče už zmíněného bosse J. G., právě on je majitelem jména kapely a také známou britskou hudební personou. Něco jako Fripp u K. C., jen asi méně pedantský :-) Zbytek bandu tvoří známé osobnosti z okolí a při poslechu desek této kapely se stěží ubráníte pochybnostem o obsluze šesti strun stejným člověkem, který má na svědomí kytarové linky na albech spřízněných Arena. Jeho pojetí a technika je zde sice rozdílná jak jen může být, ale alespoň tu nemáme další klon.

Galaktický, klávesově-samplovaný opar hudby Frost se vznáší nad většinou moderně pojatých progresivních písní alba. Já mám rád třeba druhou Welcome To Nowhere, rozpohybovanou riffovku Pocket Sun, ale i překrásnou baladu Salin, nebo klávesovou smršť Dear Dead Days - ta šlape přímo pekelně a za klávesami řádí sám rohatec jedna začouzená. Když si právě teď k recenzi desku znovu pouštím, musím naznat, že mě skutečně baví, chce to prostě jen tu správnou náladu.

Kapela Frost nejspíš nikdy nebude bodovat v hitparádách a nabalovat na sebe mračna fans. Je určena jen pro specifickou prog skupinu posedlou hledáním nových obzorů a možností. Mám pravdu Braňo, Mayak a další ?
reagovat

Brano @ 13.03.2017 20:10:07
horyna,pravdu máš!

steve @ 13.03.2017 21:29:52
Zajímavá réca, Arenu mám rád tak testnu asi i Frost i když nečekám podobnou bombu.

PiKey @ 14.03.2017 11:19:42
V minulosti som sa nechal nalákať, ale horko som oľutoval, pre mňa neuroticky nepríjemný vklad v hudbe v podobe klávesáka a šéfa (po vzhliadnutí bonusového dvd ešte zrejmejšie) navyše príšerne umelý a prekomprimovaný zvuk... za mňa sklamanie.

horyna @ 15.03.2017 13:13:51
S tím zvukem to není zas až tak pravda. V dnešní době hraje cd na okolní poměry ještě stále obstojně dobře. Spíš zvuk kláves je celkově posazen jinak, ale to je znak a asi i cíl kapely a Godfreye především. Odlišit se. Mě tohle pojetí také dlouho nesedělo.