Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 16.05.2011

Van Morrison je Ir narozený v Severním Irsku v Belfastu. Už jako mladý vstřebával rhythmandbluesová témata a v jedenácti letech (!!) hrál na kytaru, saxofon a harmoniku v místních klubech. V r. 1960 byl členem skupiny Monarchs se kterou koncertoval i v zahraničí a po návratu do Belfastu založil Them. Kolem r. 1967 se kapela rozešla a Van Morrison se rozhodl pro sólovou dráhu.
V listopadu 1968 vydává debutové album Astral Weeks, které se stalo (třebaže stál teprve na samém počátku) významným počinem v celé jeho hudební kariéře...

Album je rozděleno do dvou částí. První má tematické pojmenování In The Beginning...

ASTRAL WEEKS - úvodní skladba má v sobě pěveckou expresi s nezaměnitelným vokálním projevem a s hudebním doprovodem stojícím na akustických kytarách, tikavé rytmice a percussion s mlžným oparem smyčcového backgroundu, do kterého vstupuje flétna a vibrafon. Třebaže melodická linka je poměrně prostá, výtečné aranžmá a Morrisonův vokál z ní dělají originální tvar... Nádhernou práci odvádějí jazzoví muzikanti Berliner a Davis. Nosné upřímné sdělení s gradujícími smyčci. Velmi osobitý úvod alba.

BESIDE YOU - meditativní kytarové téma a uvolněný Morrisonův hlas, opírající se o pocitová sdělení. Milostný song bez sirupovitého oparu laciného štkaní a lkaní nad láskou. Přesto Morrisonovi jeho výpověď věříme, protože vychází z emocionálního vzepětí jeho ducha...

SWEET THING - energičtější pojetí písňové formy. Smyčce opět vytvářejí významný prvek harmonické sevřenosti, do kterého vstupuje energická akustická kytara, Davisův mrštný kontrabas a kreativní, přesto nijak výbušné Kayovy bicí nástroje a Payneova flétna.

CYPRUS AVENUE - akustická kytara doprovázená cembalem je dalším vyprávěným tématem. Morrison aplikuje do svých skladeb bluesový způsob ohýbání hlasu, který proslul už v Them. Blues cítíme jako životní pocit, zobrazený v jistém stesku, který dotvářejí housle (jakoby je hrál Jan Hrubý - což není pravda) a Davis nádherně moduluje svoje basové tóny na kontrabasu... Smyčce jsou opět ve hře a plní svou významnou úlohu v harmoniích. Podmanivé, expresivní a především věrohodné vyjádřování pocitů. Výtečná skladba!

Druhé téma má název Afterwards...

THE WAY YOUNG LOVERS DO - zrychlený rytmus a harmonické proměny společně s rytmickými, za doprovodu dechové sekce, jazzové rytmiky, posouvají Morrisonův další vstup na pokraj soulu. Jazzová atmosféra za dokreslování výtečného kontrabasu Davise je další proměnou v emocionálním pojetí irského kumštýře...

MADAME GEORGE - subtilní akustická kytara, důstojný kontrabas a Morrisonův pěvecký vklad jsou základem pravděpodobně nejsilnějšího příspěvku na albu. Melodie, nijak komplikovaná, je přesto prokreslována houslemi, které zde hrají významnou roli a v pozadí slyšíme méně nápadnou flétnu. Smyčcové pozadí dodává melancholickou atmosféru do Morrisonova zpívaného frázování. Jemné dynamické odstínění zde hraje významnou úlohu. O lásce se dá zpívat různě, aby to bylo věrohodné, je velmi těžké, Morrisonovi to však věřit můžeme v každém případě...

BALLERINA - Morrisonovu kytaru vedle kontrabasu, (místy přejímající i roli sólujícího nástroje) doprovází i vibrafon a šustící bicí nástroje s percussion. Morrison dává vyniknout jemným i drsnějším odstínům svého neškolené hlasu v jedinečné výpovědi, kterou opět podkreslují smyčce z pozadí, které ovšem vstupují i do role rytmického doprovazeče a dovytvářejí celou těžko popsatelnou atmosféru....

SLIM SLOW SLIDER - závěrečná skladba přináší Davisovy kontrabasové modulace a nostalgickou flétnu, k nimž se připojuje Morrison jemným kytarovým předivem, tak jako bloudivé tóny saxofonu, které uzavírají perkusivní zvuky a přichází zcela nesignalizovaný závěr... Výlet je u konce.

Žánrově těžko zařaditelný projekt. Není to rock, není to blues, ani jazz v tom bytostném slova smyslu. Vyjádřit hudební myšlenku a sdělení akusticky je velmi obtížný úkol. Hodně lidí to nedokáže a hodně lidí na tom pohořelo. Morrison dokázal pravý opak. Originální hudební útvar vícežánrového uchopení, má v sobě skromnou, přesto jakousi nepotlačenou vznešenost pocitové obnaženosti. Možná má Morrison něco společného s Bobem Dylanem. Způsob frázování a neškolený hlas používá jako výraz mysli, duše a emocí, kde text je stejně důležitý, jako interpretace a hudební doprovod. Nemá však jako Dylan problémy s intonací a jeho hlas je ve své šíři a barvě přijatelnější než Dylanovy nosovky (na pokraji "mečení" při vší úctě k Dylanovi). Morrison je emocionálnější a na svých albech je hledačem nových hudebních sebevyjádření. Chcete-li - je písničkářem - ovšem jiného typu, než význam toho slova připouští a je dobře, že je. Hudba by bez něho obecně ztrácela onu podmanivě kořeněnou příchuť.
Pět hvězdiček je legitimních!