Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 04.05.2011

Někteří hudební kritici album označují nálepkou art rock, jiní vymysleli termín solar rock, možná by někdo album nazval elektrickou world music s psychedelickým obalem.... Pravděpodobně každý ze jmenovaných žánrů na albu učinil svůj otisk. Vlastní závět si každý posluchač vytvoří nejlépe sám. Nicméně Steve Hillage dostal kdysi čestný přídomek "mystik elektrické kytary sedmdesátých let" a to se mi zdá velmi objektivní v bytostném slova smyslu....

HURDY GURDY MAN - patetický nástup v rockovém pojetí se náhle odmlčí a prostor ovládne elektronická clona meditativního charakteru. Poté se ovšem přihlásí rytmika, vokální složka a nad tím vším krouží naříkavý Hillageův hlas. Skladbu poznáváme - pochází od slavného písničkáře Donovana, které Hillageova skupina dala rockový nátěr a leader do ní vystavěl vynikající kytarové sólo, které se propojuje se základní prekreslenou melodií... Hillage ale citlivě skladbě ponechal písňový charakter, třebaže instrumentální doprovod se vzdaluje od přízemností a v závěru zrychluje v tempu jako o závod...

HURDY GURDY GLISSANDO - cinkavé tóny zvonků a prostor ovládne astrální nekonečno vytvářené elektronickými instrumenty, do kterých zvolna vstupuje svými ohýbanými tóny Hillage. Meditativní charakter navozují nejen hladivé tóny, ale i indické bubínky tabla. Pojednou hudba výrazně ožije a změní strukturu a přibližuje se k jazzrockovým vodám, v rytmických eskapádách se Hillage rozestře suverénním kytarovým sólem za doprovodu synthesizerů a naříkavých hlasů. Členitá hodně exponovaná skladba...

ELECTRICK GYPSIES - nekonkrétní elektronické zvuky doprovázené tibetskými zvony jsou prologem pro melodicky přehlednou píseň. Zcela nečekaně do hudby vstoupí rhythmandbluesové téma, aby se skladba opět vrátila k původní formě. Harmonické proměny umožňují talentovanému Hillageovi žánrově propojovat zdánlivě nepropojitelné, aniž by tím porušoval nějaká pravidla.

OM NAMA SHIVAYA - už podle názvu, ale i v harmonických strukturách a použitém instrumentáři cítíme výrazný závan indické hudby. Klávesová hráčka a partnerka Hillage - zpěvačka Miquette Giraudy dodává svým krásným čistým vysokým hlasem jakousi nadpozemskou estetiku, nicméně rocková platforma s kytarovými strukturami, prolínanými synthesizery nám nedá upadnout do nirvány...

LUNAR MUSICK SUITE - svým entrée nejrychlejší skladba na albu, která se řítí vpřed, podporovaná hypnotickým bušením bicích nástrojů jako parní lokomotiva a spolu se svižným kytarovým kreativismem je k nezastavení. Přesto však přichází zlom. Mírně patetické stupňování harmonie typické pro artrockové plochy Yes a Genesis, ale jen chvíli. Rockové pojetí se vrátí k větší přehlednosti. Jazzový trumpetový experimentátor Don Cherry vstupuje do hry a jeho improvizace protínají vesmírný elektronický sound. Monumentální, možná okázalé, ale v žádném případě nudné.
Hillage přizpůsobuje obsah zpívaného textu náladám bez snahy vystupovat nad dané téma. Nejdelší skladba na albu vyžaduje koncentraci, ale navozuje pozitivní pocity.

IT´S ALL TOO MUCH - závěrečná skladba je coververzí písně George Harrisona z beatlesovského alba Yellow Submarine. Hillage ponechal skladbě psychedelické tajemno, jenom více prokreslil jeho instrumentální pasáže a prodloužil její stopáž. Velmi zdařilá verze hippieovského rozpínání mysli šedesátých let, zní však energičtěji v důraznějších rytmických pasážích, navíc s implantovaným kreativním kytarovým sólem, ale zachovaným trumpetovým vstupem, barokními harmoniemi a pochopitelně s nekonečným fade-outem...

Steve Hillage mě přesvědčil. Novátorsky použil i kytarový synthesizer, který dodal jeho tónům plastičnost a barvitost.
Nemohu a ani nechci dát méně než pět hvězd!